Pane Majere, bylo mi ctí...

Článek převzatý z Náchodského deníku.

Zpráva o úmrtí Františka Majera staršího mě těžce zasáhla. Neznal jsem ho tak dobře jako nejbližší rodina nebo všichni na kuželně, znal jsem ho ale dost dlouho na to, abych si udělal představu, o jak výjimečného člověka šlo.

Do Náchodského deníku respektive Novin Náchodska psal od samotného vzniku tohoto periodika a právě on dokázal svými postřehy udělat z kuželek velmi zajímavý materiál i pro ty, kteří o tomto sportu nevěděli prakticky nic. Za více než šest let, během kterých zpracovávám sport na Náchodsku, se nikdy nestalo, aby mi od něho nepřišel referát, a to zprávy z kuželek vycházejí v sezoně pravidelně třikrát týdně! František Majer starší však nezahálel ani mimo kuželkářskou sezonu. V prázdninovém období, kdy drtivá většina sportů odpočívá, mi vždycky říkal: „Michale, já ti něco připravím. Oni se lidi u vody na Rozkoši nudí, a tak si třeba pár řádků o našich kuželkách rádi přečtou...“ To byl celý on.

Kuželky byla jeho vášeň, kterou dokázal propagovat i mimo region. Hovořit by o tom mohli mnozí účastníci kuželkářského turnaje neregistrovaných, který sám založil a letos se odehrál jeho již 35. ročník. Všech 546 startujících, kteří se letos tohoto turnaje zúčastnili, mohou za jeho hladký průběh poděkovat především jemu, člověku, který spoustu energie vložil právě do kuželek. Před pár měsíci mi dokonce říkal: „Michale, už si konečně musíme potykat.“ Bohužel na to již nedošlo, i když možná je to dobře, protože by následující věta postrádala tu úctu, se kterou budu vždy na tohoto člověka vzpomínat.

Pane Majere, bylo mi ctí s Vámi spolupracovat. Michal Rojšl