Rozhovor s bronzovým tandemem z Košic

Lenka Bukovská a Jiří Němec neobhájili sice zlato z Nového Sadu, získali přesto cenný úspěch, když skončili na třetím místě. Přinášíme vám s nimi rozhovor, další zpovědi i jiné zajímavosti z MS přineseme v připravovaném čísle Kuželkářských listů.

Gratuluji k získanému bronzu. Před dvěma lety jste spolu stáli na stupínku nejvyšším, tentokrát to bylo místo třetí. Byli jste s tím spokojeni?

Lenka Bukovská: Myslím, že každá medaile z MS je velmi cenná a mohlo nás hřát to, že i když jsme nebyli na stupni nejvyšším, česká hymna stejně zazněla. A když vezmu v úvahu to, že jsme oba na MS seniorů podruhé a z obou máme medaili, je to obrovský úspěch.

Jiří Němec: S odstupem času jsem s tím spokojen čím dál víc, vždyť málokomu se podaří dostat na stupně vítězů hned dvakrát po sobě. Nám se to povedlo a o to je to příjemnější pocit, že jsme dokázali, že v Novém Sadě to nebyla náhoda!

V semifinále vás pavouk svedl k souboji s druhým českým párem. Jak jste se cítili, když jste k němu nastupovali?

LB: Oba dva páry jsme hrály velmi křečovitě a dělaly zbytečné chyby. Je to úplně jiné, než když hrajete proti ostatním. Rozhodně jsme byli více nervózní.

JN: Byl to velmi zvláštní pocit. Vždyť do té doby nás povzbuzovali všichni čeští fanoušci a pomáhali nám se dostat přes naše soupeře jako velká voda. V tomto semifinále nevěděli komu fandit a právě proto se mi hrálo asi nejhůře, co jsem kdy zažil. Být to finále, určitě bych si to užíval daleko víc. (smích)

Nakonec jste s kolegy z reprezentace prohráli v "sudden victory". Jaký je to pocit, když o vítězi rozhoduje pouze jeden hod každého z vás?

LB: My s Jiříkem máme tento rozstřel rádi, umíme se vyhecovat a je to neuvěřitelný adrenalin. Tentokrát nám to nevyšlo, ale i tak to byl nádherný souboj.

JN: Pro mě je to příjemný adrenalin. Tentokrát jsme s Lenkou hráli pouze jeden a hned to byl ten klíčový v semifinále. O naší prohře rozhodla má čtyřka od branda. Snad mě má chyba zase o trochu poučí a jestli bude nějaké příště, tak to své spoluhráčce tolik nezkazím. (smích)

O třetí místo se nehraje, bronzové medaile získávají oba poražení semifinalisté. Myslíte si, že je to tak správné, nebo by se o třetí místo mělo také ještě hrát?

LB: V této disciplíně jsou to tak velmi těsné rozdíly a tak si myslím, že je spravedlivé, když jsou dva bronzy. Za to vypětí si to ti hráči zaslouží.

JN: Pro zklamané semifinalisty, kteří prohrají, je to ta nejlepší odměna za to, co dokázali. Vždyť do semifinále musel každý pár porazit tři další, aby se dostal až tam a tak je to třetí místo malou záplatou, že se nedostal až do finále.

Jak jste byli spokojeni s technickým vybavením a zázemím haly?

LB: Hala byla nová, velmi pěkná a dobře vybavená. Jen klimatizaci pustili pouze první den a ostatní dny si člověk připadal jako v sauně. Škoda.

JN: Steel Aréna je nová hala a tomu odpovídala i její vybavenost, tedy až na to, že domácí pořadatelé nebyli schopni po dvou dnech nechat zapnout klimatizaci, aby se vyměnil vzduch, takže v hale bylo jako ve skleníku, dusno a děsné teplo...

V průběhu mistrovství přijelo i několik českých fanoušků v čele s I. KFC (Kuželkářský FanClub z Dačic), s kterými se obzvlášť ty Jirko dobře znáš. Cítili jste jejich podporu?

LB: Fanoušci byli skvělí a atmosféra úžasná. Tato disciplína má výhodu, že diváka pohltí od začátku do konce, nikde není hluché místo. Snad jen v českém duelu jsme cítili, že nevědí komu fandit, takže to nebyl ten správný "kotel". Chtěla bych jim ale ještě jednou poděkovat, byli vážně super!

JN: Do doby, než začala hrát naše republika, tak bylo v hale "mrtvo". Jakmile ale začali fandit naši fanoušci v čele naším 1. Kuželkářským FanClubem vypadalo to, že se MS hraje u nás a ne u našich sousedů. Dokonce si náš fanklub natáčeli a fotili, neboť takovou výbornou atmosféru, kterou dokázali vytvořit jsem zatím na žádném MS nezažil. Tímto bych jim chtěl moc poděkovat!

Díky oběma za rozhovor.