Ohlédnutí za MS dorostu 2007
Uplynul týden od skončení MS dorostu 2007 a je tedy čas se ohlédnout – jaké to bylo MS, jaká byla jeho atmosféra a co výpravu v Košicích provázelo.
Před týdnem skončilo MS 2007 dorostu v Košicích, bylo tedy dost času si utřídit zážitky z této vrcholné akce.
Hodnocení po stránce sportovní ponechám oběma trenérům Mgr. Františku Majerovi (dorostenky) a Ladislavu Musilovi (dorostenci). Přece jen na úvod musím říci, že MS bylo pro naše barvy nadmíru úspěšné, vždyť zisk tří zlatých, čtyř stříbrných a dvou bronzových medailí nečekal ani ten největší optimista a i druhé místo v hodnocení národů za Německem a s velkým odstupemm před ostatními jen dokresluje úspěšnost naší výpravy. A to při tom vstup do soutěží se nám vůbec nepovedl a děvčata skončila v soutěži družstev na samém chvostu pořadí... Chtěl bych se ve svém krátkém ohlédnutí věnovat tomu co nás provázelo během pobytu v Košicích, jaká tam panovala atmosféra.
Steel aréna
Moderní zimní stadion, trochu připomínající ČEZ arénu v Pardubicích. Výhodou byla slušná klimatizace, i v největších vedrech bylo v hale „dýchatelno“. Velké šatny – vždy pro 2–3 výpravy, se sprchami a sociálním zařízením, no takové jako potřebují hokejisté. Zimní stadion patří americké společnosti US Steel a organizátoři se museli podřídit požadovaným opatřením z důvodů bezpečnosti a identifikace účastníků. Všichni jsme byli „ozdobeni“ visačkami na krk i s fotografií a funkcí, na visačce byly též barevně vyznačeny sektory, kam má kdo přístup. Pravdou však je, že postupem času, tak jak nás ostraha haly poznávala, se přísný režim trochu uvolnil. A my, Češi, jsme to pociťovali dosti jasně, přeci jen si při řeči dobře rozumíme.
Zážitkem bylo pořizování fotek na visačky – asi tak dvanáctiletý teenager měl výpravu vyfocenou snad za půldruhé minuty – to bylo: sednout, cvak, vztyk, odchod... Copak muži, ti říkali – ono už to stejně lepší nebude, ale děvčata si nestačila ani rukou uhladit účes, však ty podobenky taky podle toho vypadaly. Pro hráče a výpravy byly vymezeny prostory v hledišti po stranách, protože však rozhodně nebylo „narváno“, mohli jsme zaujmout místa i za drahami. Vcelku dobře měl organizační výbor zajištěnu aktualizaci výsledkových listin, vždy 15–20 minut po skončení rundy měli vedoucí výprav k dispozici upravenou výsledkovou listinu.
Občerstvení
Tak to byla záležitost, kde pořadatelé „střelili“ vedle. Před halou byl stánek, kde se prodávaly opečené klobásy (za 50 SK), půl krajíčku chleba (5 SK) a hořčice (5 SK), takže klobása s hořčicí a jedním chlebem vyšla na 60 SK. Desetistupňový Zlatý Bažant v kelímku byl za 40 SK a jen pro úplnost – taková ani ne úplně malá, ale ani ne velká borovička byla za 50 SK. Na technické poradě jsme byli informováni o možnosti zajištění obědů za 199 SK. Hned vedle haly byla restaurace, která nabízela polední menu za 89 SK, ale ouha, kdo tam přišel jako účastník MS v teplákové soupravě, poslali ho o patro výš a tam to bylo za zmíněných 199! Ale Češi a zejména Poláci jsou mazaní a tak díky polským přátelům jsme chodili cca 200 m za roh, do takové rohové „knajpy“, ale klobása komplet byla za 20, pivo Staropramen za 18 a aby to bylo úplné, velká borovička za 14 SK. Jinak výprava chodila pravidelně po skončení programu na společné večeře do takové „sympatické“ restaurace a nutno říci, že jsme byli velice spokojeni jak s množstvím, kvalitou i cenou a také personál byl velice ochotný, třeba i po 21. hodině.
Funkovy automaty
Už o nich byla na našich stránkách několikrát zmínka, ale opět se pan Funk moc nevyznamenal. Ano, kuželky padaly pěkně, mantinely pérovaly a zvlášť při ostrých hodech to dělalo divy. Ale stará bolest těchto automatů – stálé motání kuželek – se opět ukázala v plné nahotě, když je potřeba jednomu hráči za 30 hodů jedenáctkrát rozmotávat kuželky, je to k nevíře. Mimo to rozhodně šňůra na předním rohu neměla patřičnou délku a hody s rychlostí nad 40 km znamenaly vracení se roha zezadu a další připsané kuželky.
Samostatnou komickou etudou byla komunikace mezi rozhodčími a muži, kteří chodili zamotané kuželky rozmotat. Rozhodčí byli jak rozhodčí při krasobruslení nebo teď aktuálně při Bailandu na Nově, zvedali tabulky s číslem dráhy, kterou je třeba rozmotat a stačilo, aby se dotyčný díval někam jinam a už bylo nutno křičet, gestikulovat a to stačila jedna vysílačka a bylo by po problémech, vždyť už jsme to zažili. A závěr utkání Slovensko : Makedonie měl taky stejnou příčinu.
Ubytování
Zásluhou Katky Pivovarníkové, někdejší trenérky slovenských dorostenek, jsme měli zajištěno ubytování v hotelu Akadémia. Bylo pěkné, hotel prošel rekonstrukcí, plně nám vyhovoval.
Fandové
Jak již bylo řečeno, zájem diváků nebyl až tak velký. O to cennější byla skutečnost, že za výpravou i na celou dobu MS přijeli rodiče a sourozenci hráčů (úmyslně je nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl), kuželkáři z oddílů reprezentantů, předseda ČKBF Vl. Tlamka spolu s exprezidentem ČKA Zd. Jarošem a celá naše enkláva v hledišti byla hodně cítit a všichni o českém povzbuzování věděli.
Vystupování výpravy
Za celý týden nedošlo uvnitř výpravy k jedinému problému, výprava vystupovala jako jednolitý celek a i za to jistě patří dík oběma trenérům.
Město Košice
Samozřejmě, nebyl čas si metropoli východního Slovenska detailně prohlédnout, ale každopádně je město pěkné, moderní, s více než 300 tisíci obyvateli. A na každém kroku jsme cítili, že tam jsme skoro jako doma, stále se mnozí nemohou smířit s rozdělením Československa a chování obyvatel vůči nám bylo velice přátelské a milé.
Organizátor
Poprvé jsem se setkal s tím, že MS bylo vlastně skoro „soukromou“ akcí prezidenta kuželkářského a bowlingového klubu Pinners Košice pana Marka Mryglota, bývalého sportovního moderátora slovenské televize (pamatujeme ho zejména z MS v Praze 1996, kdy zajišťoval přímý přenos z finále žen, kde si skvěle vedla Gabika Kuchárová). Přizval si odborníky nejen z kuželek a nutno uznat, že organizace docela klapala. A nedaleko Košic teď M. Mryglot připravuje výstavbu Slovenského národníhu kuželkářského centra. Slavnostního zahájení se zúčastnil předseda Slovenské národní rady Pavel Paška, u dospělých byl dokonce ministerský předseda Fico. Všichni VIP hosté měli jeden čestný hod, většinou ovšem bez valného výsledku...
Cestování
Bohužel, zde se objevil zádrhel, který byl tak trochu kaňkou na účasti na dorosteneckém MS. Výprava cestovala vlakem z Valašského Meziříčí a v neděli večer po skončení MS zase zpět. A tady se zapomnělo na místenky a cesta to byla trnitá. Použiji slova Fr. Majera: „Prali jsme se o místa s hnědočernými a když chtěla jít děvčata na záchod, museli jsme s nimi raději poslat kluky“. Jinak se cesta vlakem ukázala jako ekonomicky výhodná a přes zmíněný problém se vydařila.
Závěrem
MS dorostu 2007 nám přineslo hodně radosti, nových zkušeností a VV ČKA jistě i trochu starostí, jak důstojným způsobem ocenit ten vodopád medailí. A současně je to i závazek pro realizační tým navázat na tyto úspěchy.
