"V posledních letech to vypadalo, že v Estonsku kuželky vymřou," říká Lillia Tõnisson

Kuželkářské mistrovství světa se v Estonsku nekoná každý rok. Co to pro místní znamená? Jak na tom kuželky v Estonsku jsou? A proč stojí za to Estonsko navštívit?

Matračka důvěry Lídy a Tomáše

V pátek jsem si povídala se zástupkyní estonského týmu Lilliou Tõnisson, která hrála za tým juniorek (542) a také ve sprintech, kde vypadla v 1. kole s Rumunkou. Osmnáctiletá Lillia žije v Tallinnu a na kuželky přešla z plavání. Na mistrovství hraje taky její bratr, kterému je čerstvě 16 let. Snad Vám její zajímavé odpovědi pomůžou udělat si obrázek nejen o světě estonských kuželek, ale i o Estonsku jako takovém.

Krásná příroda a lidé, na které se můžete spolehnout

První věcí, které jsme si při příjezdu do Estonska všimli, byla krásná příroda. Je to specifikum Elvy, nebo je celé Estonsko plné takhle hezké přírody – jezer a lesů?

Příroda je krásná v celém Estonsku. Pouze ve větších městech, jako je Tallinn nebo na východě Narva, tolik přírody neuvidíte. Ale když se vydáte do centrální nebo jižní části země, hlavně tam, kde jsme nyní, najdete tam krásná jezera a lesy. Estonci jsou na místní přírodu pyšní a mají být proč. I když tu žiju 18 let a vídám to každý den, moc si toho vážím a naši přírodu si užívám.

Jak bys popsala Estonce, jejich povahu? Jací jsou?

Kolem Estonců existuje hodně stereotypů. Když si lidé představí Estonce, většinou o nich řeknou, že tvrdě pracují, bývají spíše chladní a uzavření, občas působí negativně, neusmívají se tak často. Asi to je tím špatným počasím, které tu často máme, jako třeba zrovna teď. (Pozn. LJ: Venku zrovna pršelo a bylo tak 7 stupňů.) Můžete se na ně ale spolehnout – když něco slíbí, tak to vždy splní. Možná působíme chladně, ale uvnitř to tak určitě není.

Jak je to se stylem života v Estonsku? Když jedeme na ubytování, míjíme krásné chalupy na samotě. Říkali jsme si, jestli se lidé, co žijí mimo město, živí zemědělstvím, nebo jestli třeba pracují na dálku, případně dojíždí za prací do měst?

Hodně se to liší. Mnoho z těch chat vlastní senioři, kteří žijí z důchodu a žijí takto v souladu s přírodou a místními tradicemi, často se tam přímo narodili. Další skupina lidí chová zvířata, nejčastěji krávy nebo drůbež, a živí je to. A někteří chovají zvířata, ale k tomu pracují z domova na dálku nebo podnikají. Tato poslední skupina má ty hezčí domky, které vypadají jako vesnické chalupy, ale jsou krásnější a modernější. Čím více na jih člověk jede, tím víc takových domků uvidí.

Jezdí do Estonska turisté?

Do jižní části Estonska moc turistů nejezdí. Teď jich tu tedy máme dost, ale to jen díky mistrovství. (smích) Obvykle navštíví pouze Tallinn a staré město, protože právě Tallinn nejvíce pracuje na propagaci směrem k turistům. Do jižní části jezdí spíš turisté z velkých estonských měst, kteří chtějí do hezké přírody. Na severu není tolik jezer a lesů jako tady a ani tolik příležitostí pro sportování v přírodě. Jak jsem už říkala, po Estonsku cestují spíše Estonci, vy jste pro nás proto výjimeční.

Tři kuželny, tři stovky kuželkářů

Pojďme ke kuželkám. Jsou v Estonsku populární? Jak si vedou ve srovnání s ostatními sporty?

V posledních letech to vypadalo, že v Estonsku kuželky vymřou. Mladých hráčů bývalo dost, ale ti, kteří jsou tady na mistrovství, jsou teď prakticky naši jediní hráči v této kategorii. Naše náhradnice má osobák na 120 hodů asi 413 kuželek, hraje kuželky prvním rokem a ani tolik netrénuje. Máme dost starších hráčů, ale ti nemládnou a jejich výkony jdou postupně dolů. Já a můj trenér jsme ale připravili program pro mládež. Teď máme hodně hráčů ve věku do 14 let, tak doufáme, že přinesou estonským kuželkám lepší budoucnost. Za to jsem moc ráda.

Vedle této kuželny je škola a požádali jsme učitele, aby se s žáky přišli podívat. Byli tu hlavně na soutěž juniorek. Děti to nadchlo, nikdy totiž ještě nezažili takové fandění a atmosféru, která na kuželně byla. Myslím si, že minimálně polovina z nich bude chtít začít hrát kuželky. Kuželna v Elvě, která je poblíž haly, byla nedávno renovována. Říká se, že v Estonsku nemáme moc kvalitní kuželny, a proto nemáme ani tolik lidí, kteří by chtěli hrát. Ale v Elvě jsou teď krásné dráhy. Hodně se o tom psalo a mluvilo, lidé se sem rádi vrací, protože si tu hezky zahrají a hodí pěkné číslo. Kuželna v Tallinnu není tak dobrá, moc si tam nezahrajete. Dráhy i kuželky jsou staré, a když hodíte dobrý hod, můžete mít šest až sedm, ale když ne, tak nespadne víc než čtyři nebo pět.

Kolik kuželen vlastně v Estonsku je? A kolik kuželkářů?

Kdybychom to porovnali s bowlingem, tak máme tři kuželny, které jsou přístupné veřejnosti. Jedna je v Tallinnu, jedna nedaleko Tallinnu (šestidráha) a jedna v Elvě. Jedna je ještě v Tartu, ale je stará a má jen dvě dráhy. Měli jsme tu taky osmidráhu, když se v roce 2011 konal v Tallinnu Světový pohár. Dvě dráhy jsou ještě v Pärnu, ale jsou soukromé a dostanete se tam pouze s někým, kdo tam má přístup.

V Estonsku máme kolem 300 kuželkářů, možná trochu víc. Lidé, kteří začínají s kuželkami, jsou většinou příbuzní současných kuželkářů nebo jejich přátelé. Teď jsme ale kontaktovali školy a nabídli jim možnost zahrát si zadarmo. S těmi, které to bude bavit, budeme dál pracovat. Já pracuji na kuželně v Tallinnu, kde pořádáme turnaj pro malé děti. Vybrala jsem z nich tři do 14 let, dva hochy a jednu dívku, dala jsem jim svůj e-mail a teď jsem prakticky jejich trenérka. Nejsem si jistá, jak moc dobrá trenérka jsem, když nemám zvládnutou ani svoji vlastní techniku, ale doufám, že je to prostě bude bavit a bude z nich další generace estonských kuželkářů. Můj trenér taky trénuje mládež, máme celkem dvě skupiny po asi šesti dětech (dorost a žactvo).

Ještě by mě zajímalo, jaké soutěže v Estonsku hrajete?

Ženy tu hrají 100 a muži 200 hodů sdružených. Máme tu jednu nejvyšší soutěž, ta je tzv. bodovaná. Pak máme ještě klubové soutěže, kde muži mají dvě ligové úrovně a ženy jen jednu. V Estonsku je kolem 300 hráčů a muži tvoří více než dvě třetiny z tohoto počtu.

A jak se ti zatím líbí mistrovství světa? Můžeme to vzít v obecné rovině, o tvých osobních dojmech se můžeme pobavit klidně mimo záznam, jestli chceš.
(Pozn. LJ: Rozhovor jsme dělali chvíli po tom, co Liilia vypadla v prvním kole sprintů.)

Když jsem se dozvěděla, že v Elvě bude mistrovství světa, byla jsem moc ráda. Těšila jsem se na nejlepší hráče světa, na které se budu moct podívat. Jsou mezi nimi mé vzory, snad se s některými vyfotím. Ráda sleduji jejich techniku, učím se od nich. Pro mě je účast na takových velkých akcích skvělou zkušeností. Hrát na domácím mistrovství je ale i velký tlak, protože od tebe domácí očekávají, že zahraješ dobře. Věřím ale, že mistrovství světa v Estonsku pomůže tomu, aby zde kuželky měly lepší budoucnost a získaly větší publicitu.

Co se týče samotné kuželny a akce jako takové, mám radost, jak to organizátoři skvěle zvládají. Moc se mi kuželna líbí, vybrali moc hezké barvy a cítím se tu jako doma. Taky se mi líbil zahajovací ceremoniál. Měli totiž od začátku cíl, aby na něm nebyly žádné dlouhé proslovy, což se povedlo. (smích) Co se týče samotných výkonů, tak já osobně se svým výsledkem nejsem moc spokojená, nehrála jsem dobře. Hodně estonských hráčů tu ale mělo ze hry skvělý zážitek. Padly dva osobáky u dívek a tři u chlapců. Někteří z nich hráli stodvacítku počtvrté nebo popáté v životě. Třeba tady můj brácha (stojí vedle, pozn. LJ) hrál počtvrté. Jeho osobák, který si hodil na mládežnickém kempu, byl 466. A teď zahrál něco kolem 505 kuželek, což je pro něj obrovský úspěch. Z tohohle pohledu je to tedy pro estonský tým skvělá zkušenost a soutěž ještě nekončí, máme dva silné tandemy juniorek a snad se bude dařit i klukům.

Moc děkuji za rozhovor a přeji, ať se tobě i celému týmu daří!

S Lilliou si na matračce (vlastně na schodech) povídala Lída Johnová. Lillia mluví perfektně anglicky, snad se toho moc neztratilo v překladu.