"Jsem velmi překvapen kvalitou hry děvčat," říká Tomáš Valík
Rozhovor s našimi reprezentanty a jejich trenérským vedením Vám přináší Lída Johnová.
Matračka důvěry Lídy a Tomáše
Druhý herní den, při čekání na medailový ceremoniál, kde jsme chtěli zatleskat našim slovenským bratrům, jsme s Tomášem Valíkem vzali diktafon a vyzpovídali naše hráče – Nikču Tobolovou a Adama Mísaře. Jak se jim hrálo, co je zaujalo na Estonsku a na co můžete narazit na zdejších silnicích?
Kuželna mezi břízami a tartan v druhém patře
Lída: Nikčo a Áďo, jak se vám líbí Estonsko a co říkáte na kuželnu?
Nikča: Kuželna je krásná, mají tu krásnou běžeckou zónu, posilovnu, saunu na každé šatně.
Lída: Saunu? A zkoušeli jste ji?
Nikča: Já ne, ale tady můj kolega ano.
Adam: Já ji zkoušel a byla výborná, skvělé odreagování. A celkově hala velmi dobrá, super zázemí, parádní rozběhávací trať na rozcvičku, za mě celkově na jedničku.
Lída: Jak jste vnímali atmosféru? Šlo o váš první velký start, tak co na to říkáte?
Nikča: Atmosféra byla skvělá, samozřejmě trochu nervozita na dráze byla, ale myslím si, že jsme to zvládli dobře.
Adam: Musím souhlasit, byl to náš první start na mistrovství světa a myslím si, že jsme ho zvládli velmi dobře. Škoda, že to necinklo, ale do budoucna se to určitě ještě podaří.
Lída: Jak jste zvládli dlouhou cestu? Bylo to náročné? Užili jste si ji?
Nikča: Cesta byla skvělá. Pouštěli jsme si písničky, v autě byla skvělá atmosféra. I když nebylo vše úplně podle předpokladů, tak jsme ji zvládli.
Adam: Bylo to náročné a měli jsme štěstí. Trefili jsme, co jsme mohli – nejen na kuželně, ale i po cestě. (smích) Ale užili jsme si to. (Pozn. LJ: V Estonsku se pohybuje hodně zvěře, která ráda běhá i po silnicích.)
Lída: Čtenáře kuželkáře by určitě zajímalo, jak se vám hrálo technicky. Jak se držely koule, jestli to někam utíkalo, prostě na co se tady dá svádět špatný hod.
Nikča: Za mě byly koule hodně mastné, v Česku takhle mastné nebývají. Ale hrálo se mi více méně dobře, dráhy jsou dobré a myslím si, že tu je možné hodit hodně velké číslo.
Adam: Za mě to bylo velmi dobře nachystané. Mně osobně koule neklouzaly a hrálo se mi také dobře, akorát je to velmi náročné.
Lída: Všimla jsem si, že občas zatáhly šňůry – někdy to pomohlo, někdy to šidilo.
Nikča: Bylo to i dost o štěstí.
Adam: A byla to i otázka hodu, jak šla koule do kuželek. A to štěstí, jak říká Nikča. Zároveň je to nová kuželna a není rozpadaná, takže si myslím, že se to ještě zlepší a že na juniorech už to bude zábava.
Příznivost hodů a dívčí převaha
Lída: A co na to říká trenér? Jak to hodnotí?
Tomáš: Po stránce sportovní jsem nadmíru spokojen s výkony našich hráčů. To, co převedli po technické stránce, byly kvalitní výkony s velkým potenciálem do budoucna. Co je problém, ale to je dlouhodobý problém v českých kuželkách, je příznivost hodu. Doplácíme na to, že nemáme tolik hodovek v dorážce a nemáme série hodovek oproti ostatním národům, které jsou schopné to v dorážce doslova vyhodovkovat. To nám chybí a je to otázka parametrů hodů našich hráčů. Jedná se o poměr rychlosti, rotace a úhlů. Tam máme velké mezery na dohánění, abychom zvýšili příznivost naší hry.
Lída: A po té nesportovní stránce?
Tomáš: Po té nesportovní stránce jsem ještě víc spokojen. (smích) Ne, opravdu. Zázemí, kde je vystavěna kuželna v Elvě, je perfektní. Jedno z nejlepších, co jsem zažil na obdobných akcích. Stejně tak po stránce pořadatelské. Akce je výborně naplánována, nejsou žádné prostoje, které známe z jiných akcí. Jen bych se ještě vrátil k úrovni Světového poháru dorostu. Jsem velmi překvapen kvalitou hry děvčat. To je jedna z prvních akcí, na kterých jsem viděl, že by dorostenky hrály kvalitativně lépe než chlapci. Projevilo se to i po stránce výsledkové, kdy dívčí výkony a dívčí postupy byly velmi vysoko a medaile byly výš než u chlapců.
Břízy, penzion na konci světa a milá paní domácí
Lída: Pojďme se ještě vrátit k dojmům našich reprezentantů. Estonsko je od Česka poměrně daleko. Překvapilo vás tu něco? Setkali jste se s nějakou zajímavostí při pobytu tady?
Nikča: Zaujalo nás, že se tu jí hodně zdravě, u každého jídla je spousta zeleniny. A pobíhá tu hodně divoké zvěře, včetně ryb. (Pozn. LJ: Laně, zajíci, rysi, na silnicích jsou navíc i varovné značky s rybami/sumci – to si necháme ještě vysvětlit.)
Adam: Sumce na silnici, to jsem ještě neviděl, ale v Estonsku se může stát cokoliv. Ještě bych dodal, že tu je jiné počasí. Oproti Česku je tu zima, ale dá se na to zvyknout. Je tu taky hodně přírody ve městě, v Česku tolik stromů a zeleně ve městech není.
Lída: Součástí týmu byl i Honza Mecerod, jak to hodnotíš ty, Honzo?
Honza: Co se týče herního projevu našich hráčů, myslím si, že oni i trenéři mohou být nadmíru spokojeni. I když u Nikči to o kousek necinklo, podala tři velmi kvalitní a vyrovnané výkony. U Adama to samé, chybělo trochu štěstíčka. Podle mého názoru se s tím popasovali dobře, i po fyzické stránce.
Lída: Jak se ti líbí Estonsko?
Honza: Je tu všude kolem krásná příroda a jsou tu zajímavé silnice. Ne všechny mají asfaltový povrch. Je to moc hezká země. Jsou tu dlouhé dny, mnohem delší než v Česku. Mají tu také zajímavou kulturu.
Tomáš: Poslední členka výpravy, Lída Johnová, dorazila o trochu později. Mě by zajímalo, jak se ti povedlo se aklimatizovat a jak ses v Estonsku zabydlela?
Lída: Už při první jízdě autem jsem měla zatajený dech, když jsem viděla přírodu kolem. Je to tu úplně jiné, břízy, vše zelené, úplně mě to očarovalo. Je to takový mix Skandinávie a středovýchodní Evropy. A kuželna je nádherná. Takové krásně prostory, kde by se konalo mistrovství světa, si nepamatuji. Zároveň jsem moc pyšná na Nikču a Adama. Zahráli moc krásně.
Tomáš: A kde bydlí česká výprava?
Lída: Česká výprava bydlí za sedmero horami, sedmero řekami… (smích) Na konci světa, zapadlý penzionek mezi stromy, příjezd polňačkou. Je to tam moc krásné, je tam ticho, krásně se tam spí. Máme skvělou paní domácí, vaří nám, je moc milá, dneska nám třeba zrovna pere prádlo. Takže paráda.
Tomáš: Díky všem účastníkům rozhovoru a loučíme se z Estonska.
Sepsala a okomentovala Lída Johnová.
