Zeptali jsme se...

V průběhu víkendového mezistátního utkání juniorské reprezentace v Přerově jsme hráčům a funkcionářům položili několik otázek.

Na otázky odpovídali:

• Luděk Keprt, trenér družstva juniorek (ČR), trenér KK SULKO Zábřeh
• Jan Kotyza, juniorský reprezentant (ČR), hráč KK PSJ Jihlava
• Štefan Kočan, hlavní vedoucí výpravy (SR), viceprezident Slovenského kuželkářského svazu
• Peter Peregrín, trenér družstva juniorů (SR)
• Vendula Šebková, juniorská reprezentantka (ČR), hráčka TJ Valašské Meziříčí

Před samotným zápasem jsme se zeptali trenéra českých juniorek, jaký je jeho tip na výsledek zápasu?

L. Keprt: Věřím, že vyhrajeme. Vzhledem k tomu, že jsme domácí tým, tak bychom měli vyhrát, i když tu není kompletní kádr juniorek. Pokud chceme dosáhnout dobrých výsledků na mistrovství světa, musíme si i v přípravných zápasech klást ty nejvyšší cíle.

Po skončení mezistátního utkání nás zajímalo, co říkají funkcionáři na jeho výsledek a jak jsou hráči spokojeni především se svými výkony?

Š. Kočan: K mému překvapení slovenské juniorky podaly celkem pěkné výkony. Hráli jsme tu totiž prakticky se čtyřmi dorostenkami. Zkusili jsme nové hráčky, protože liga dorostenek na Slovensku je v současné době dobře rozběhnutá a je tam několik velmi dobrých hráček. Tyto dorostenky byly i v dnešním zápase nejlepší. Co se týká juniorů, musím říct, že výkony juniorů jsou pro mě dost zklamáním, protože z 8 hráčů, kteří tady Slovensko reprezentují, jich 6 hraje slovenskou extraligu. Výkony, které tu podaly dnes, ale nejsou u všech úplně adekvátní tomu, co hrají v extralize. Vzhledem k tomu, že je to stále ještě příprava na nadcházející Mistrovství svět juniorů, může se ještě hodně změnit.

P. Peregrín: Spokojen jsem pouze s výkony některých hráčů. Samozřejmě nejsem spokojený z jedním z mladších hráčů, Janko Jasenským, který je sice ještě dorostenec a doma podává výborné výkony, ale tady nedovedl svoji hru přizpůsobit kuželně. Chlapcům trochu chybí sebevědomí a zkušenosti z lepších a vyrovnanějších zápasů, což projevilo i v tomto zápase.

J. Kotyza: Pokud jde o výkon českého družstva, tak ten bych řekl, že byl výborný. K výkonu družstva není asi co dodat, protože jsme v podstatě překonali rekord kuželny, i když to bylo částečně i díky škrtání nejhorších dvou výsledků. No a k mému výkonu taky není co dodat, ale tam spíše z toho důvodu, že jsem hrál špatně, ale slibuji, že to příště bude lepší. (Pozn.: Už v neděli v dohrávce druholigového zápasu v Prostějově proti Přemyslovicím předvedl Honza jeden z výkonů, na jaké jsme u něho v poslední době zvyklí.)

V. Šebková: Mně osobně se celkem dařilo v soutěži tandemů, ale v sobotu to bylo špatné a nebylo to ono. Samotné tandemy jsou zajímavé a líbí se mi, protože je to jiné než normální zápas.

Dále jsme se zeptali, jaké mají jednotliví dotazovaní plány a cíle pro nadcházející Mistrovství světa juniorů v italském Bolzánu?

L. Keprt: Na mistrovství světa je samozřejmě naším cílem získat nějaké medaile, protože jet na mistrovství světa a nemít v plánu získat medaile, by bylo velice špatné. Takže cílem je určitě se vrátit s nějakou medailí.

Š. Kočan: Před blížícím se Mistrovstvím světa v Bolzánu ještě juniorská reprezentace odehraje jeden přípravný zápas na Slovensku. Soupeře ještě nemáme, ale bude to pravděpodobně nějaké oddílové družstvo buď z Rakouska nebo ze Slovenska a připravujeme taky ještě soustředění juniorské reprezentace. A plány? Těžko říct jaké plány si dát, neboť v kategorii juniorek a juniorů může každý zahrát nebo taky nemusí. Podle mého názoru obecně hráči a hráčky v této kategorii nemají ještě tak stabilní výkony jako v kategorii dospělých. Myslím si ale, že pro nás bude úspěchem, když skončíme v juniorech do šestého místa. Družstvo juniorek se po minulých slabších letech rýsuje dobře, jak jsem je měl možnost vidět, takže bych byl taky spokojený, kdyby i juniorky skončily do šestého místa. Rád bych ještě doplnil, že všechna naše příprava směřuje především k mistrovství světa, které se bude v roce 2007 konat na Slovensku, buď v Košicích nebo Prešově. Příprava naší reprezentace tedy dlouhodobě směřuje k tomu, aby právě tam dosáhli naši hráči co nejlepší výsledky. Pokud bych měl si zmínit jednotlivce, tak mezi juniorkami je to Klaudia Pivková, která hraje pravidelně v rakouské lize a i dnes dosáhla nejlepší výkon. U juniorů, jak už jsem říkal, 6 hráčů hraje extraligu na Slovensku a dosahují tam velmi dobré výsledky, takže každý jeden z nich může dosáhnout pěkného výsledku. A tajný tip z těchto chlapců, když tak přemýšlím, tak mě osobně jako kuželkáři se velmi líbí Maroš Dobiš, který pravidelně hraje dorosteneckou ligu i za muže Trnavy a dosahuje velmi dobré výsledky a v přátelském mezistátním utkání v Rakousko zahrál šestistovku.

P. Peregrín: Tak samozřejmě příprava u nás vrcholí, chceme ještě udělat nějaký výcvikový tábor pro juniory. A co se týká našich nejlepších hráčů, tak to je především mistr světa ve sprintu Tomáš Pašiak. Družstvo jako celek je celkem vyrovnané, ale nemáme tam jednu nebo dvě větší hvězdy, které pravidelně hrají vysoké výkony. Máme hráče, kteří jsou schopni dosáhnout s určitými výkyvy výkony mezi 540 až 600.

V. Šebková: Pokud budu na mistrovství světa nominovaná, přála bych si, abychom s družstvem dosáhly co nejlepší výsledky. Co se týče případného úspěchu individuálně, tak to bude záležet především na momentální formě.

J. Kotyza: Tak já myslím, že po vítězství ve Světovém poháru juniorů si nemůžu dávat jiný cíl než svými výkony pomoct družstvu a v jednotlivcích se dostat do finále a tam se pokusit o co nejlepší výsledek.

Vzhledem k blížícímu se konci ligové sezóny bylo rovněž zajímavé zjistit, jaké jsou plány a cíle českých hráčů a trenéra v jejich klubech pro zbývající čtyři kola v ligové soutěži?

L. Keprt: Naším cílem je stát se s KK Zábřeh mistrem republiky v soutěži družstev a umístit se následně dobře i na nadcházejícím poháru, ať už na Evropském nebo Světovém. Myslím si, že v klubových soutěžích trošku zaostáváme za světem, protože i naše republika by potřebovala nějaký výraznější úspěch. Tento cíl bude možná jen sen, ale možná to bude za čtyři kola skutečnost. (Pozn.: Zábřeh vede první ligu žen s náskokem 4 bodů, ale druhá Slavia Praha má dva zápasy k dobru.)

J. Kotyza: S klubem je cílem určitě postup do první ligy, protože to máme teď rozehrané dobře. Stačí nám jeden bod z venku a vyhrát všechno doma, takže v Jihlavě už se pomalu připravujeme na první ligu. (Pozn.: Jihlava vede druhou kuželkářskou ligu mužů s náskokem 6 bodů.)

V. Šebková: Chtěla bych s družstvem samozřejmě úplně nejvýš, ale to už nepůjde, tak alespoň druhé nebo třetí místo. (Pozn.: TJ Valašské Meziříčí má momentálně v Moravské kuželkářské lize žen dvoubodovou ztrátou na třetí místo, resp. tříbodovou ztrátou na druhé místo.)

Členové české a slovenské výpravy se také vyjádřili k tomu, jaké jsou z jejich pohledu rozdíly mezi kuželkářským sportem v Čechách a na Slovensku?

L. Keprt: Myslím si, že rozdíly velké nejsou, ale na Slovensku mají nevýhodu v tom, že je jich méně než nás a naše základně je daleko širší. Myslím, že výběr je u nás daleko větší i když bych řekl, že juniorky u nás začínají trochu stagnovat a mladých kvalitních hráček se taky nedostává. Částečně je to u nás způsobeno tím, že je vlastně roztříštěná soutěž a první liga se hraje na stodvacítky a další soutěže už se hrají stovky. A je to velký rozdíl, který je na hráčce vidět, jestli hraje stodvacítky nebo stovky. Tady si myslím, že je u nás chyba a do budoucna si myslím, že i nižší soutěže by se měly ubírat trendem stodvacetihodové disciplíny.

Š. Kočan: Musím říct, že z mého pohledu jsou rozdíly velmi velké a hlavně v tom, že na Slovensku se nestaví nové kuželny. V České republice se daří stavět nové kuželny, což je velký rozdíl. Nedá mi nevzpomenout minulý rok, kdy jsem byl s reprezentací ve Valašském Meziříčí, kde jsem tak měl možnost vidět překrásnou novou kuželnu a stejně tak i v Dačicích. Na Slovensku v současné době výstavba nových kuželen stagnuje, i když už se jedna nebo dvě nové kuželny rýsují a některé budou rekonstruovány. Konkrétně já hraji za Piešťany a byl bych rád, kdyby se nám v příštím roce podařilo opravit starou kuželnu. Takže to je jeden rozdíl, který vidím. A druhý rozdíl je v hráčské základně žáků, žákyň, dorostenců a dorostenek. Na Slovensku jsme se po rozdělení republiky přestali práci s mládeží věnovat a dorosteneckou ligu jsme prakticky znovu začali na Slovensku pořádat před dvěma nebo třemi lety. Kromě toho je na Slovensku i druhá dorostenecká liga a tři nebo čtyři kraje mají svoji oblastní dorosteneckou soutěž. Jak jsem už vzpomenul i tady stavíme na čtyřech dorostenkách.

P. Peregrín: Z porovnání českých a slovenských kuželek mi jako rozdíl mezi nimi vychází především počet dorostenců nebo juniorů startujících v samotných soutěžích. V Čechách máte podstatně větší základnu. My máme velmi malý výběr a samotní hráči si uvědomují, že ať už zahrají lépe nebo hůře, tak bez ohledu na to na další mezistátní zápas budou nominováni. Nemáme takový velký výběr jako asi máte vy a samozřejmě chybí nám zdravá konkurence, jako to sleduji u vás. Máte více dorosteneckých lig, kdežto naši dorostenci odehrají za půl roku 3 nebo 4 zápasy, což je pro ně hodně málo.

Viceprezident Slovenského kuželkářského svazu nám odpověděl na otázku, jak se na Slovensku vypořádali s novými mezinárodními předpisy (disciplína 120 hodů sdružených, nové bodování, atd.)?

Š. Kočan: Na tuto otázku odpovím jednoduše. Přizpůsobili jsme se, a to velmi rychle, protože jsme se tomu prostě museli přizpůsobit. V extralize, první lize a druhé lize jsme museli zavést 120 hodů sdružených. Já osobně jsem ještě aktivní hráč za Piešťany, kde hraji první ligu, a osobně jsem se nesetkal s negativním postojem k disciplíně 120 hodů. Musím samozřejmě říct, že vlastně zastupuji starší generaci hráčů a je pro mě lepší hrát 120 hodů, ale pro mladší generaci je asi 120 hodů velmi málo. Je ale trochu zvláštní, že muži i ženy nyní hrají stejnou disciplínu 120 hodů, když muži hráli dřív 200 hodů, takže je takové trošku neadekvátní a nepřiměřené. Co se týče bodování nebyly zas tak negativní reakce, i když některé oddíly byly nespokojené, ale prostě je teď takový způsob bodování, tak podle něho hrajeme. Pokud bychom postupovali jinak a vedli nějakou „válku“ s mezinárodní federací, ublížili bychom jenom kuželkářskému sportu na Slovensku. Raději jsme se tedy těmto novinkám přizpůsobili a můžeme se dál bez problémů účastnit mezinárodních soutěží.

A na závěr vzkaz českým kuželkářům...

P. Peregrín: Ať se ještě během nadcházejících měsíců dokonale připraví a přeji jim úspěch na Mistrovství světa juniorů, podobně jako teď na Světovém poháru juniorů.

Š. Kočan: Osobně bych chtěl popřát všem kuželkářům hodně štěstí, aby dosáhli pěkné výsledky na Mistrovství světa v Bolzánu. Protože i já sám jsem reprezentoval Československo v kategorii juniorů v letech 1978-1980 a konkrétně i na této kuželně před 28 lety proti tehdejší NDR, mám velmi blízký vztah k českým kuželkářským přátelům. A já osobně přeji vždy českému sportu, ať už se to týká i jiných sportů třeba fotbalu nebo i hokeje.