Jaký byl SP juniorů

Hned na úvod nutno říci, že výsledkově úspěšný, ale cestování byl doslova horor...

Ale pojďme po pořádku. Naše minivýprava vyjela tranzitem Fiat Ducato ze Zábřeha takřka v pravé poledne ve čtvrtek s plánem po cestě naložit v Rosicích Lucku Vaverkovou, v Jihlavě Honzu Kotyzu a mezi sedmnáctou a osmnáctou hodinou dorazit do Českých Velenic, kde bylo zajištěno ubytování. Avšak už na našem území nám ukázalo počasí tu horší stránku. Provázelo nás silné sněžení a před Jindřichovým Hradcem dokonce kamiony zatarasené silnice a následovala dlouhá „objížďka“ zpět do Pelhřimova a přes Tábor skončila naše cesta ve Velenicích až po sedmé hodině. A skoro 100 km jsme najeli navíc...

Povečeřeli jsme s místostarostou Českých Velenic, který nám popřál mnoho zdaru a díky velenickým kuželkářům jsme měli zajištěno ubytování přímo na kuželně a brzo jsme šli spát.

V pátek ráno jsme se probudili opět do sněhové vánice, ale po doplnění zásob minerálkami jsme odjeli do dějiště SP. Pokud jsme si říkali, že cesta po dálnici bude selanka, krutě jsme se mýlili. Na dálnici ležela vrstva sněhu, kterého neustále přibývalo a tak se naše cesta změnila na popojíždění a také půlhodinové stání. Na místě jsme však byli včas, akreditovali jsme se a jeli se ubytovat do 5 km vzdáleného Bad Dürnbergu. Při dotazu na cestu se nás místní kuželkáři nejdříve optali, máme-li dobré pneumatiky?! Jejich otázku jsme pochopili za chvilku, na pěti kilometrech jsme museli překonat stoupání 250 metrů do nadmořské výšky 850 m. Přes všechnu snahu silničářů, pluhy tam opravdu jezdily sem tam, to byla opravdu hororová cesta. Luděk Keprt to však zvládl a tak jsme zastavili před penzionem Regina, který byl schován ve více než dvoumetrových mantinelech a po mírných problémech jsme zaparkovali před domem, který ze silnice vůbec nebyl vidět. Honza Kotyza pořídil spoustu fotek, které by se snad mohly v pátek objevit na našem webu.

Společně s L. Keprtem jsme pak jeli opět dolů na technickou poradu, ale při zpáteční cestě jsme se rozhodli, že se omluvíme ze slavnostního zahájení, protože ve stále hostnoucí chumelenici bychom těžko vyjeli nahoru. Naše omluva byla přijata s naprostým porozuměním. V sobotu ráno jsme „sáňkovali“ tranzitem dolů a celý den jsme vyhlíželi, jak se bude vyvíjet počasí – chvílemi padaly vločky velké jak dětská ruka, chvílemi bylo jasno, ale hlavně se oteplilo a tak naše obavy, že nahoru pojedeme taxíky a ráno zase dolů, sepřece jen nenaplnily.

Kompletní výsledky jsou ke stažení (PDF, 23 kB), budu se tedy věnovat zejména našim a některým zajímavým utkáním.

OSMIFINÁLE:

Jako první z našich šla na dráhy Lucka Vaverková, soupeřkou ji byla výtečná Chorvatka Liović. Byl to velice zajímavý souboj, v němž vždy do plných vedla Liović, ale Lucka ji vše vrátila v dorážce. Nakonec při stavu 2:2 rozhodl vyšší výkon Lucky (Liović 371+179=550, Lucka 351+216=567). První velkou překážku měla tedy úspěšně za sebou.

Smůlu měla naopak Dana Wiedermannová, která měla v dorážce naopak svoji slabinu. Přestože na výkon byla proti Polce Pstrag o 11 kuželek lepší, tři těsně prohrané dráhy znamenaly její vyřazení v poměru 1:3 (Pstrag 354+179=533, Dana Wiedermannová 382+160=542).

Oba naši junoři šli na dráhy současně a tak jsme se museli o trenérské židle s Luďkem Keprtem podělit.

Zdeněk Dvořák neměl tentokrát svůj den, Poláku Osiewiczovi podlehl 1:3. Nedokázal udržet ulici a tak proti dobře hrajícími Polákovi neměl šanci. (Osievicz 370+200=570, Zdeněk 355+192=547)

To já jsem měl větší štěstí a v úžasné pohodě hrající Honza Kotyza deklasoval nebezpečného Slováka Pašiaka 3:1. Byl jsem mu dobrý akorát tak na utírání koulí... (Pašiak 358+193=551, Honza Kotyza 379+210=589) a to jsme ještě netušili, že to lepší si schoval na neděli...

Ze zajímavých výsledků osmifinále:

Skvělé výkony podali oba Slovinci (kupodivu to však byla jejich „labutí píseň“), hned v osmifinále vypadl jeden z horkých favoritů, mistr světa a vítěz SP Matko Bulka. Překvapením byl i blonďatý Ital Thaler s příbuznými z Česka, z Honzou Kotyzou spolu komunikovali česky...

ČTVRTFINÁLE:

Následovalo ihned po skončení osmifinále a nutno říci, že jsme v něm byli stoprocentně úspěšní.

V 16.50 nastoupila Lucka Vaverková proti Rumunce Iordan. Ani na chvilku nenechala nikoho na pochybách, kdože je na drahách pánem a na všech drahách byla lepší. (Vaverková : Iordan 4:0 366+197=563, resp. 369+166=535).

Od 17.55 pak absolvoval svůj nejtěžší start Honza Kotyza. Postoupil po remize 2:2 jen lepším výkonem proti nebezpečnému Poláku Osiewiczovi. Prokázal v pravých chvílích pevné nervy a to rozhodlo. (Kotyza 380+180=560, Osiewicz 354+200=554)

Ve čtvrtfinále pak bylo k vidění několik skvělých výkonů:

Fantastický výkon podala Barbara Fidel (SLO) 400+238=638, to byl vůbec nejvyšší výkon celého SP. Slovinky jen potvrzovaly, že jsou největšími favoritkami.

Opakem slovinských děvčat byli junioři, kteří zdaleka nezopakovali svoje skvělé dopolední výkony a pojedou domů bez medailí. Znovu se zaskvěl Ital Thaler a oba favorité Baranj a domácí miláček Huber.

Do penzionu Regina jsme nakonec dojeli vcelku bez problémů a těšili jsme se na nedělní program.

SEMIFINÁLE:

V semifinále na Lucku čekala soupeřka z nejtěžších Nada Savić ze Slovinska. A jestliže se o stodvacítkách říká, že je rozhodují hodové devítky, v tomto utkání se to potvrdilo na více než 100%. Na první dráze Lucka udržela soupeřku v plných, dobře otevírala i zavírala a Nada Savič měla po druhém hodu „čest práci“ a ještě si do toho dovolila minout, ale pak dokázala tři hodovky za sebou a Lucka prohrála o 2. Na třetí dráze měla Savić na existenci hodovku, pak 5. Lucka dorazila a na poslední hod potřebovala 7 na vítězství. Krásná ulice a zůstal stát levý dvoják a pravý sedlák. A místo vítězství to byla jen remíza. A přes svůj nejvyšší výkon 573 prohrála o 2 kuželky a 1,5 : 2,5.

Honza měl výtečného Černohorce (v sobotu 616). Ten se však proti Honzovi nezmohl vůbec na nic a prohrál 0:4 (jednotlivé dráhy 148:153, 115:160, 140:143 a 134:151). Honzův výkon 388+220=608 a naprosto jednoznačný postup do finále.

Další semifinále:

O 3. a 4.místo se nehrálo a tak jsme měli první medaili – bronzovou – zásluhou Lucky Vaverkové.

FINÁLE:

Hodinová přestávka před finálovými boji posloužila alespoň k malé regeneraci sil a ve 12.30 nastoupili všichni čtyři finalisté.

A bylo nám trochu líto obou skvělých Slovinek, protože jejich souboje si nikdo z nabité haly nevšímal a hlediště skandovalo Huberovo jméno. Jenomže to by proti němu nesměl stát náš borec. Po stejných plných (93) měl Huber více štěstí v dorážce a vyhrál první dráhu tím nejtěsnějším rozdílem 138:137. Druhá dráha byla zřejmě rozhodující pro vývoj finále. Rakušan začal 3, 3, 4, 3, 4 a Honza hrál jak z partesu a po výkonu 97+63=160 porazil Hubera o 23 kuželek (137), srovnal stav na 1:1 a vedl na kuželky 297:275. A vrchol všeho přišel na třetí dráze. Oba hráči doslova koncertovali, hlediště bylo úplně u vytržení a Huber nakonec dosáhl nádherných 166. Ale Honza po plných107 přidal 63 dorážky a ani 166 nestačilo Huberovi k bodu. A tak byl stav 2:1 ve prospěch našeho reprezentanta a 467:441 na kuželky. A to už Honza trenérovi řekl: To už bych snad neměl prohrát... Poslední dráha se už hrála tak trochu z povinnosti, Honza opět vyhrál (83+51) 134 : 123 a dovršil tak svoje nádherné vystoupení na SP.

Doslova mimo zájem diváků v soutěži juniorek zvítězila Slovinka Fidel nad svojí krajankou Savić 4:0 – 614:550. Fidel tak jen prokázala, že se svými výkony skutečně rovná mužům.

Krásný byl závěr,kdy halou zněla naše hymna a Honza Kotyza přijímal zasloužené gratulace. A v samém závěru jsem nakonec stál i já v pantoflích na stupních vítězů, protože další medailové umístění jsme získali v soutěži národů za Slovinci a reprezentanty Srbska a Černé Hory.

Ani zpáteční cesta nebyla zásluhou počasí bez problémů, zůstali jsme z neděle na ponděli raději znovu v Českých Velenicích.

Petr Holý, vedoucí výpravy

• Kompletní výsledky (PDF, 23 kB)
• Fotografie ze SP