Rozhovor na přání – Veronika Petrov

První ze (snad) série obětí mediála se na přání Blanky Mizerové stala Veronika Petrov.

Ahoj Verčo, na úvod „Okénka do života reprezentanta“ se hned zeptám na čerstvé pocity z prvního startu na MS!
Ajaj! No popravdě žádná sláva. K jakžtakž kloudnýmu číslu jsem se dostala jen díky dvěma hrckám v dorážce. Když jsem vlezla na podium, tak jsem měla tep snad 230 a srdce v krku, člověk moc chce dobře zahrát, což je ale spíše na škodu, prostě hrozný. Pak se ukázalo, že dokud jsem byla takhle nervní, tak to bylo vlastně ještě dobrý, nebyla nálada přemýšlet nad samotnou hrou a hra celkem šla. Potom jsem se uklidnila, začala jsem přemýšlet nad samotnou hrou a to se odrazilo v zhoršené dorážce.

A když to vezmeš více obecně? Jaký to je pocit hrát poprvé v repre triku v hale na osmidráze s obří tribunou za zády?
No byla jsem strašně nervózní! A navíc jsem hned při svém prvním repre startu zároveň poprvé v životě někoho na dráze střídala. Takže křest na druhou – bez cvičných hodů.

Tos nikdy nehrála ani za juniory?
Ne, nikdy! Já začala s kuželkami až ve 29. A musím na tomhle místě poděkovat Luďkovi, že mě takhle na starý kolena ještě vytáhl. Beru to jako velkou poctu! Když jsme se spolu o mojí nominaci bavili, tak prý ho upozornil až můj pěkný výkon v Jičíně (644), že bych mohla mít dobrou sezonu.

Jak se tedy člověk dostane takhle pozdě ke kuželkám?
No děsnou náhodou! Chodili jsme s bandou na bowling a tam jsem se poznala s Jardou Pletichou, který nám navrhl, jestli nechceme zkusit ty kuželky. Na Braníku (kuželna Konstruktivy) si mě pak na trénincích odchytla Eva Barchánková a jelikož mi to podle ní šlo, navrhla mi, ať to zkusím závodně. Tak jsem si řekla, proč ne?!

Co tě tedy na kuželkách v porovnání s bowlingem lákalo?
Nerada bych tady ponižovala bowling, protože by mě tam pak moji kamarádi sežrali, ale kuželky mi přijdou víc sport, člověk se na nich víc vybije. Od mala jsem závodně lyžovala, takže jsem po konci mé lyžařské kariéry hledala náhradní pohyb. V létě mi stačí brusle, kolo, chození po horách, na zimu jsem si pořídila kuželky.

Počkej, závodní lyžařka? Co to znamená? Nějaký úspěch prozradíš?
No jsem bývalá dorostenecká mistryně republiky ve sjezdu. Pak ale přišla vysoká a možnosti tréninku a individuálního studia pro lidi mimo repre byly minimální, tak jsem musela skončit.

Takže jsi to vzala přes bowling do legendárního Pražského přeboru?
No nejsem si jistá, ale já šla snad rovnou za holkama do 2. ligy. Jako dneska vidím svůj první start. Jeli jsme do Náchoda a já byla střídaná po půlce na 150 něco (tenkrát se soutěž hrála na 100 hs).

A jaké jsou tedy po těch letech tvoje kuželkářské sny? Máš nějaký cíl, kterého bys ještě chtěla dosáhnout?
Já mám pořád cíl zlepšovat si svůj osobák. To se mi teď nedávno podařilo v Jičíně.

Takže díky tomu bereš svoji letošní sezonu jako doposud nejlepší?
Určitě! Ale věřím, že místo pro další zlepšení je fakt vždycky. Teď už jsem aspoň tak daleko, že vím, co a jak dělám rukama nohama, a dostává se to do situace, kdy musím pohlídat už jen tu svoji makovici.

A nějaký trenér je, aby pomohl?
Ze začátku to byla Líba, na Konstruktivě Honza Králík a Jarda Borkovec.

Měla jsi nějakou speciální přípravu před samotným MS?
Nic speciálního nebylo. Zajela jsem jen na dva turnaje v rámci kvalifikace na MČR dvojic.

Super, díky moc za rozhovor a přeji další osobák co nejdříve, třeba proti Srbkám v pondělí!