Zalaegerszeg a český kuželkářský sport

Od 9. do 25. května hostilo šedesátitisícové maďarské město hned dva světové šampionáty. Nejdříve se o tituly utkali dorostenci a dorostenky, 15. května je pak vystřídali dospělí v soutěži šestičlenných družstev.

Než se dostanu k samotným sportovním výsledkům, neodpustím si trochu té „omáčky“ kolem účasti našich reprezentací.

Ubytování:
V penzionu CentrO et Éterem, cca 1 km od haly. Kapacita 23 lůžek, ideální, penzion byl jen „náš“. Už při SP jednotlivců ho naši reprezentanti využívali. Byl, i co se ceny týká, velice přijatelný. Ani jazykové problémy (komunikace prakticky jen přes překladače počítače), nemohly smazat příznivé hodnocení.

Doprava:
Dopravu zajišťovala tradičně firma MBR z Náchoda s příjemnými řidiči, sraz výprav byl vždy v Rosicích. Díky domácímu klubu jsme mohli zařídit „ustrojení“ obou výprav přímo na kuželně, včetně možnosti individuálního treninku.

Hala:
MS se uskutečnila ve sportovní hale, dráhy a ASK instalovala firma Pauly, hlavně při MS dorostu ASK někdy zazlobily, při MS družstev se dost zamotávaly kuželky a denní program vykazoval pravidelně zpoždění 45–60 minut.

Pořadatelská služba:
Ta si zaslouží samostatný odstaveček. Ještě jsem nezažil tolik „securiťáků“ a navíc hodně komisních. VIP sedadla – asi 150  plastových židlí za hráči – zela až do čtvrtfinálových utkání prázdnotou, ale hráči měli přístup jen na boční tribuny a na prázdné židle je strážci pořádku nepustili.

Diváci:
Ti se předvedli až v semifinále a finále. Připadali jsme si jako na hokeji či fotbale, zvláště, když obě finále patřila domácím reprezentacím.

Slavnostní zahájení:
Jako obvykle s mnoha rádo se poslouchajícími řečníky. Originální byl nástup družstev, vždy za melodie spojené s pochodujícími delegacemi. Naše výpravy nastupovaly za zvuků všem známé skladby Škoda lásky.

A teď již k samotnému sportovnímu vystoupení našich reprezentantů, obrazně bych ho nazval „3× NE a 1× ANO“, bohužel.

DOROSTENCI:

11. místo v soutěži družstev je obrovským zklamáním. Zranění Petra Dobeše ml. se ukázalo být větším oslabením družstva, než se předpokládalo. Svůj standard (ale bohužel, jen standard) odvedli L. Urban, J. Bína a V. Švub, další však nehráli dobře a neúspěch byl na světě. Ani v tandemech (i s uzdravujícím se P. Dobešem) naši nepřešli přes druhé kolo. Ve sprintu se dostal nejdále R. Gorecký, ale ani on na medaili nedosáhl. Smíšený tandem (Kubáčková, Bína) vypadl v prvním kole s Rakušany, tak trochu útěchou může být skutečnost, že je soupeři zdolali v novém světovém rekordu všech kategorií.

DOROSTENKY:

Ani zde nelze vyslovit se 7. místem spokojenost. Bohužel, za očekáváním zůstala nejzkušenější z hráček Eliška Kubáčková, výkon 503 je na ní dost málo a přitom na medaili družstvu nechybělo mnoho a 547 stačilo na bronzovou medaili. Velmi dobře si naopak vedly L. Utikalová (577) a N. Topičová (561), obě také startovaly ve finále soutěže jednotlivců.

V tom jsme měli celkem čtyři zástupce. L. Urban obsadil 11. místo výkonem 589, v kombinaci pak obsadil 12. místo, V. Švub (14. – 578 a 17. v kombinaci). Z dívek pak N. Topičová skončila 6. – 585 a 9. v kombinaci, L. Utikalová po výkonu 584 získala 7. místo a v kombinaci pak 6. Tato umístění lze považovat na nejlepší výsledky dorostu v Zalaegerszegu.

Z Maďarska se tedy dorost vrátil bez medaile a to se nestalo hodně dlouho. V hodnocení národů nám pak patří 7. příčka se 124 body, vítězná německá reprezentace jich nasbírala 327. A porovnání se Sarajevem 2011? Třetí místo v hodnocení národů a zisk 2 zlatých, 1 stříbrné a 3 bronzových medailí, tedy značný krok zpátky. Na druhou stranu je třeba vzít do úvahy, že letos nás reprezentovali převážně mladí hráči bez větších mezinárodních zkušeností. Za dva roky uvidíme, co se naučili.

A třetí NE? MUŽI:

Bohužel, naši muži, bronzoví medalisté z posledního MS neprošli sítem bojů ve skupinách. Rozhodující utkání s Polskem nám nevyšlo podle představ, Poláci však zahráli velmi dobře a „posadili nás zpět na zem“.

Družstvo nemělo vůdčí osobnost a ani předpokládané opory tentokrát nezářily. Podle mého názoru obstáli oba nejmladší (R. Metelka a F. Dejda) a Mirek Jelínek. V mužské kategorii nám, jak se říká, ujel vlak. A pokud se máme zlepšit, musí se začít v oddílech. Naše liga nám nevychovává potřebnou kvalitu, reprezentaci snad trochu pomůže přechod některých našich  vynikajících „dvoustovkařů“ pod křídla soutěží na 120 HS v Německu. Ale ještě jeden průšvih jsme si přidělali – pro příští MS budeme losováni z tzv. třetího koše a budeme mít za soupeře čtvrtfinalisty ze Zalaegerszegu a dále např. reprezentace Slovenska, Francie apod.

Co vše se může v kuželkářském sportu přihodit, dokázal kolaps skvělých Srbů, kteří v semifinále 60 hodů před koncem při náskoku 90 kuželek (!) vystřídali oba dotahováky. Za pouhých dalších 30 hodů však byl náskok pryč a poslední dráha jen dovršila tragedii největších favoritů MS.

A nakonec přece jen jednou – ANO! ŽENY:

Po dvaceti pěti letech zase putují do naší vlasti medaile z Mistrovství světa družstev žen. V čele s naší zřejmě nejlepší kuželkářkou všech dob Naďou Dobešovou dokráčelo družstvo do semifinále a to na této cestě vyřadilo mnohonásobné mistryně světa – Slovinky. Družstvo se představilo jako vyrovnaný celek a trenér L. Keprt nechce žádnou hráčku zvlášť vyzdvihovat.

Po dvou suverénních vítězstvích 8:0 – proti Italkám 3487:3269 a Černé Hoře 3462:2723 – přišlo utkání s odvěkými rivalkami – Rakušankami, na kterých naše děvčata skončila na posledním MS. Přes zlepšený výkon jsme prohráli 3:5 (3506:3547), přičemž na nás soupeřky použily dosud neznámou fintu – podle nových pravidel lze „vyměnit“ ještě před cvičnými hody dvě hráčky z předané sestavy a další dvě hráčky lze ještě „střídat“ nám známým způsobem pro slabší výkon, zranění apod. Přiznávám, že toto byla moje hrubá neznalost pravidel, i když nevím, jestli bychom dokázali stejným způsobem na počínání Rakušanek reagovat. Navíc nikdo není soupeři povinen tyto změny v nahlášené sestavě hlásit a tak nám zbylo jen překvapení, že na dráhy jde hráčka, neuvedená v sestavě, kterou nám rozhodčím vytiskli před zahájením utkání. Dokonce jsem si šel šéfovi komise rozhodčích stěžovat, že Rakušanky už potřetí „střídají“. Ještě, že jsem nepodal protest (za 100 EUR), o které bych přišel…

Ale všechno zlé bylo nakonec pro něco dobré! Ve čtvrtfinále nastoupily naše reprezentantky proti mnohonásobným mistryním světa, Slovinkám, které hrály se všemi svými esy: Barbarou Fidel, sesterským duem Savičových, Anjou Kozmus… Po skvělém a vyrovnaném výkonu (rozdíl mezi naší nejlepší a nejhorší hráčkou byl pouhých 14 kuželek) byl konečný výsledek 5:3 a 3607:3591 a znamenal již bronzovou medaili. A to Barbara Fidel v první čtveřici dosáhla skvělého výkonu 662 a na dráze č. 8 končila do plných třemi hodovými devítkami a dorážku zahájila čtyřmi hodovkami. Výsledek na této dráze byl plné 99 + dorážka 80. V nesmírně dramatickém závěru pak obě naše hráčky ztrátu 12 kuželek otočily na našich +16. V semifinále nás pak čekaly Rumunky (říkali jsme si lepší než dostat domácí Maďarky), ale i ty již byly nad naše síly. Přes znovu velmi pěkných 3599 byly lepší. Přesto je zisk bronzové medaile obrovským úspěchem.

A nakonec jedna opravdová kuriozita: při cenném kovu z roku 1988 i u bronzu letošního startovala v dresu naší reprezentace Naďa Dobešová!

Petr Holý, předseda KSR