Ohlédnutí za MS juniorů 2012 – postřehy trenérů

Hodnocení juniorského Mistrovství světa v německém Bautzenu reprezentačním trenérem a vedoucím výpravy.

Juniorky

Poněvadž jsem hodnocení od trenérky juniorek doposud neobdržel, připojuji se k trenérům ostatních kategorií a pokusím se o hodnocení kategorie juniorek sám.

Bohužel, přestože jsme přece jen více věřili juniorům, výkony juniorek jako celku byly zklamáním. Pokud měkké desky dělaly potíže hochům, tak u dívek to bylo daleko markantnější. První chyba je v samotných klubech, které „nedodávají“ do reprezentace hráčky připravené na hru na materiálech, na kterých se již na vrcholných soutěžích delší dobu hraje. Žádný reprezentační kouč pak nemůže hráčku odnaučit pokládat kouli z výšky a se značnou rotací. Pak vidíme hru jako na bowlingu a to se nedá „uhlídat“. Řešení vidím v cílevědomé práci Trenérsko-metodické komise, její práci s trenéry potencionálních reprezentantek (pokud trenéra ovšem hráčky mají, to je další problém).

Chybí nám asi i vlastní video, přístupné všem trenérům. To je však v tomto okamžiku zřejmě „běh na dlouhou trať“, ale pokud nezačneme rychle jednat, neujede nám jen vlak, ale přímo rychlík…

Nechtěl bych se sám pouštět do podrobného hodnocení jednotlivých reprezentantek, avšak nechci se tomu úplně vyhnout. Pro mě osobně bylo největším zklamáním vystoupení Renáty Navrkalové, která měla být po její zářné sezóně v rakouské lize největší oporou týmu. Chci věřit tomu, že toto MSJ bylo u ní jen vyjímkou a svou skvělou výkonnost dokáže v dalších akcích. Ani Nikola Tatoušková nepředvedla to, co jsem od ní očekával. Po slušném výkonu v družstvech jakoby jí odešla forma a když k tomu připočteme nezdar v tandemech s Michalem Kratochvílem (několik přešlapů), přijímám její vystoupení s rozpaky. Ani Zuzka Musilová určitě neodvedla to, co opravdu umí a nebyla tou oporou, jak se od ní očekávalo. Tak trochu světlým bodem byla duchcovská Simona Koutníková, jejíž styl hry se hodně blížil tomu, co předváděly nejlepší hráčky z Německa, Slovinska apod. Markéta Jandíková, Gabriela Helisová, Míša Divišová a Lída Johnová jsou právě příkladem pokládání koule z výšky a po skvělých seriích mají najednou velký problém s udržením hry do ulice.

Petr Holý
předseda Komise státní reprezentace

Junioři

Uplynulé mistrovství světa skončilo pro českou výpravu bez zisku jediné medaile. Tento výsledek je určitě neúspěchem a je na místě pokusit se analyzovat příčiny, proč k tomuto neúspěchu došlo. Faktorů je mnoho a většina z nich je velmi obtížně objektivně měřitelná.  V sebereflexi při neúspěchu se hledají příčiny i tam, kde se za normálních okolností chyby nehledají. V  tomto případě je to ale určitě na místě. Několik postřehů z právě ukončeného MS, které by mohlo pomoci v přípravě na následují MS juniorů v Brně, nabízí několik bodů následující ho hodnocení.

1. Nominace

Hráčská kvalita byla zejména v mužské části výpravy na uspokojivé úrovni. Širší kádr nabízel několik kvalitních hráčů, jejichž výkony v ligách a v přípravě slibovali potencionální úspěch. Zpětně považuji oprávněnost nominace za správnou a všichni hráči do týmu za své výkony a přístup patřili. Zároveň oba výběry byly složeny z mladých hráčů, někteří mezi juniory přešli před sezonou z dorostenecké kategorie. Patrný byl rozdíl v lidské i hráčské vyzrálosti, který může mít samozřejmě jistý vliv i při samotné hře. Určitě míra hráčské vyspělosti je pro úspěch nutná a tento výběr zde rezervy měl. Lze předpokládat, že pro příští MS budou oba výběry při zachování tréninkové morálky a zlepšené přípravy před dalším MS odolnější a silnější.

2. Poslední příprava před MS

Pro kontrolní start (KS) byla zvolena kuželna v Jihlavě a mezistátní utkání (MU) v Německém Villingen-Schwenningenu. Jihlavské dráhy jsou postaveny ze stejných desek a rozběžiště, jako nabízí výrobce, který stavěl kuželnu na MS. Z toho důvodu se zdála volba této kuželny jako vhodná. Výsledky na KS byly uspokojující, proto byla s KS spokojenost. MU v Německu se odehrálo na kuželně od firmy Pro-tec. Tamější dráhy a zejména náhozové desky byly již měkčí, a tím i citlivější na případné nežádoucí rotace při odhodu. Našim hráčům dělala adaptace na hru velké problémy. Konečný stav a připravenost drah připomínaly spíše německou kuželnu na MS, a to jak do vlastností, tak i padavostí kuželek, což se projevilo i v našich výsledcích. Zde se nabízí otázka, zda-li není vhodnější dělat přípravu na velmi citlivých a méně padavých drahách, aby hráči byly na tuto alternativu připraveni.

3. Hráčská výkonnost

Výkonnost našich hráčů zůstala určitě za jejich možnostmi. Příčin můžeme najít několik a jsou jistě někdy jen individuální. Vystoupení a hra na MS je jistě specifická a jen těžko lze atmosféru či psychický nátlak nasimulovat v tréninkovém prostředí. Proto se může stát, že někteří hráči, kteří působí při běžné hře klidně a sebevědomě, nemusí atmosféru MS ustát. Náprava této slabiny je možná jen soustavnou psychologickou přípravou či sbíráním zkušeností z obdobných akcí. Je také samozřejmě možné, že určité lidské tipy nejsou pro akce tohoto typu vhodné. V této oblasti naše reprezentace určitě zaostává, ale na druhou stranu je velmi těžké pracovat s psychikou hráče, pokud se trenér s hráčem vidí dvakrát do roka.

Srovnání technické stránky hry našich hráčů se světovou špičkou projde přísnou kritikou jen ve 2–3 případech. Zejména v ženské části týmů trpí naše hra zejména v nezvládnutém položení a vypuštění koule a z něho plynoucích chyb, které jsou patrné zejména na měkkých náhozových deskách. Společnou chybou snad všech našich hráčů byla neschopnost udržení hry do jedné ulice. O potenciální úspěch se připravili naši hráči i zbytečnými chybami na jednu kuželku, která často rozhodovala o případné výhře a postupu.

4. Komunikace v týmu

Tým odjížděl ve skvělé náladě připravený a odhodlaný poprat se o medaile. Tomuto cíli napovídala nejen slibná příprava a výsledky na MČR, ale také výsledky na předchozích mládežnických MS. S přibývajícími dny, kdy se neustále v hráčích dařilo opakovaně budit optimismus a naději na úspěch, který se ale bohužel nedostavoval, začala do týmu pronikat určitá frustrace, které zapůsobila i na náladu v týmu a nabourání některých vztahů. Tento průchod emocí je poměrně logický a jen velmi obtížně se s ním bojuje. I přesto se podařilo udržet tým kompaktní a hladový po úspěchu do poslední chvíle, což lze doložit i společným a hlasitým povzbuzování našich hráčů do posledních finálových hodů.

5. Hráčská konkurence

Nemáme příliš informací ohledně způsobu fungování, počtu startů, množství trenérů a systému přípravy u ostatních zemí. Nicméně dostupné informace naznačují, že některé země mají profesionální trenéry, případně i vysoké finanční motivační prostředky, které přeci jen staví náš čistě amatérský sport do trochu jiné pozice. Práce našich trenérů je založena především na dobrovolné volnočasové zájmové činnosti a stejně tak hráči mají jako hlavní cíl dobrý pocit z vlastního úspěchu. I tento faktor může mít vliv na osobní přípěvu každého členy výpravy.

6. Závěrečné shrnutí

Výsledek naší výpravy je zklamáním nejen pro samotné hráče, ale jistě pro celou českou kuželkářskou veřejnost, které má o výsledky našich reprezentantů zájem. Příčiny objektivní můžeme nalézt ve výše uvedených bodech a nebo také přihlédnout k tomu, že v rozhodujících chvílích chybělo možná jen trochu sportovního štěstí, které je pro úspěch nezbytné. Jedna medalie pak mohla nastartovat tým do pohody pro další boje a následující hodnocení mohlo být o mnoho optimističtější. Věřím, že i takováto negativní zkušenost je ve sportu potřebná proto, aby si všichni přímí účastníci, kterým na kvalitních výsledcích českých kuželek záleží, mohli udělat rozbor svých chyb a poučit se z nich.

Robin Parkan
reprezentační trenér juniorů