Prostějovský Večerník: Zdeněk Vymazal: „Bronz z mistrovství světa byl mým vrcholem“

Zkušený harcovník se nechal k účasti na loňském šampionátu přemluvit a byla z toho nečekaná medaile.

Už dlouhá léta je špičkovým sportovcem, a přesto ho téměř nikdo nezná. Soutěží totiž v odvětví, které ani zdaleka není v popředí divácké sledovanosti. Zdeněk Vymazal hraje kuželky, ve svých třiapadesáti letech je hraje skoro celý život a vede si v nich znamenitě. Rodák z Prostějova a současný občan Výšovic v minulém roce podruhé během své kariéry reprezentoval Českou republiku na mistrovství světa, kde pomohl mužskému družstvu k senzačnímu zisku bronzové medaile. I díky tomu byl následně vyhlášen třetím nejlepším hráčem za sezónu 2011 v anketě Kuželkář roku ČR.

Můžete popsat své začátky s kuželkami, kdy a jak jste se k nim dostal?
Hrát jsem je začal v sedmnácti letech, což tenkrát rozhodně nebylo nijak moc pozdě. Neexistovaly totiž jako dnes mládežnické koule menších rozměrů, všichni včetně dětí museli hrát se stejnými. Kuželky se stavěly ručně, žádná automatika jako v současnosti. Já osobně jsem k tomuhle sportu poprvé přičichl ve Dzbelu ještě na pískové dráze, která se po několika hodech musela vždy urovnávat shrabovákem. A když někdo špatně hodil, zavrtala se koule do písku a vůbec nedoletěla ke kolkům. (smích) Byla to prostě úplně jiná doba, dneska je všechno po technické stránce o strašný kus dál. Ale abych se vrátil k sobě: kuželky jsem si prvně vyzkoušel v hospodské kuželně zmíněného Dzbelu, kde jsme měli chalupu. Můj praděda stolař byl jedním ze zakladatelů tamní dráhy, navíc můj strýc hrával závodně za Šumperk. Měli jsme to tak nějak v rodině. Do prostějovské kuželny mě poprvé vzal jeden kamarád, oficiální soutěže jsem pak začal hrát za místní klub Gala. Ten tehdy působil v krajském přeboru první třídy a brzy postoupil do druhé ligy.

Co následovalo?
Za prostějovský oddíl jsem hrával nějakou dobu ještě i po přejmenování na Pozemstav. Nikdy se nám ale nepovedlo postoupit ze druhé ligy do první, a když přišla možnost jít do Rakouska, chtěl jsem to zkusit. Nakonec jsem tam strávil dvanáct herních let ve čtyřech různých klubech, nejprve ve druhé lize a potom v nejvyšší soutěži. Vždycky jsem přitom patřil mezi deset nejlepších jednotlivců. Čas k návratu dozrál před pěti lety, rozhodl jsem se přestoupit do tehdy druholigových Husovic. I s nimi jsme postoupili do první ligy, každým rokem se posouvali tabulkou nahoru a loni skončili pátí těsně za třetím místem. Teď jsme v polovině probíhajícího ročníku druzí s tím, že chceme zkusit útok na titul. To by byl historický úspěch pro klub a velký úspěch i pro mě samotného. Snad to vyjde.

S ohledem na vaši stabilně vysokou výkonnost určitě máte reprezentační zkušenosti. Jaké?
Startoval jsem na dvou mistrovstvích světa: v roce 2000 v Poznani a loni v Sarajevu. Určitě jsem těch šampionátů mohl absolvovat víc, ale to bych musel každoročně absolvovat reprezentační soustředění i samotné mistrovství, což je dost času. A vzhledem k mému zaměstnání by na to vždycky padla velká část dovolené, kterou se mi moc nechtělo obětovat.

Jak to, že jste se tedy po jedenáctileté pauze náhle ocitl na MS 2011?
Nechal jsem se ukecat. (smích) Řekl jsem si, že do toho ještě jednou na stará kolena půjdu, a dopadlo to skvěle. Jako tým jsme udělali takový výkon, že mužské družstvo po dlouhých sedmadvaceti letech získalo na mistrovství světa medaili.

Považujete bronz ze Sarajeva za svůj životní úspěch?
Samozřejmě ano, dosáhnout takhle vysoko v tvrdé mezinárodní konkurenci není zrovna jednoduché. Hodně si cením také třetího místa z nedávného vyhlášení ankety Kuželkář roku ČR za rok 2011. Šlo o ocenění nejen za medaili ze světa, ale též za dlouhodobě stabilní výkony v první české lize. V dresu Husovic se totiž každou sezónu držím mezi nejlepšími co do počtu získaných bodů pro družstvo, většinou individuální hodnocení vyhraju nebo jsem druhý.

U kuželek asi platí, že jsou dlouhověkým sportem podobně jako třeba golf, ne?
Dá se to tak říct. Však i můj vlastní příklad ukazuje, že se kuželky dají na vysoké úrovni hrát až do pokročilejšího věku. (smích) Zvlášť poté, co liga před pár lety přešla z dvou set hodů sdružených na sto dvacet. To je pochopitelně míň fyzicky náročné a pro starší hráče tím pádem přijatelnější. Je velký rozdíl zvládnout naplno dvě hodiny v kuse, nebo jen hodinu.

Vy to zatím i v třiapadesáti letech zvládáte výborně. Máte představu, jak dlouho ještě vydržíte coby kuželkář špičkové kvality?
Dokud mi to půjde, budu pokračovat. (smích) Ale jak dlouho přesně vydržím, se opravdu nedá odhadovat. Každopádně chci hrát jen na té vysoké úrovni, na kterou jsem za léta zvyklý. A až mi to přestane jít, je možné, že raději úplně skončím, než bych pokračoval v nějaké nižší soutěži. Nevím totiž, jestli by mě to tam bavilo, požitek ze hry by určitě nebyl takový. Ještě uvidím, nechám se překvapit. Zatím na to pořád mám a snad ještě nějakou dobu mít budu.

Motivace vám nechybí?
Ani ne. Ziskem medaile na mistrovství světa jsem nabral novou chuť, byl to fakt velký impuls. Navíc i bez tohoto úspěchu mě kuželky stále baví, takže momentálně není co řešit. Jedu dál.

Dá se kuželkami uživit?
To ani náhodou, nejsme sportovní profíci jako fotbalisté, hokejisté nebo tenisté. Když to umíte fakt dobře, můžete si něco přivydělat, ale rozhodně nedostanete žádné velké peníze. Ani v tom Rakousku. Kuželky jsou zkrátka hlavně koníček a vášeň.

Co se vám na nich tak líbí?
To se dá těžko takhle říct. Proč někoho baví víc fotbal, jiného hokej a tak dál? Prostě se vám ten sport zalíbí, začne vás bavit a už to jede. Navíc v kuželkách je hodně důležitý dobrý kolektiv, na což já dám.

Kdo je Zdeněk Vymazal

Špičkový český kuželkář se narodil 26. června 1958 v Prostějově, pracuje ve zdejší firmě Feico a bydlí ve Výšovicích. S kuželkami začínal v sedmnácti letech, aktivně je hraje na vrcholové úrovni s krátkými přestávkami až dosud (to znamená šestatřicet let). Jeho prvním oddílem byla Gala Prostějov, později přejmenovaná na Pozemstav. Po vojně odešel působit do Rakouska, kde během dvanácti sezón postupně vystřídal celkem čtyři kluby. Před pěti roky se vrátil do ČR a od té doby hraje za Sokol Brno-Husovice, s nímž postoupil ze druhé ligy do první a momentálně patří k nejlepším týmům republiky. Svou zemi Zdeněk Vymazal reprezentoval na dvou mistrovstvích světa: 2000 v polské Poznani a 2011 v bosenském Sarajevu, kde ziskem bronzu v soutěži mužských družstev dosáhl svého největšího životního úspěchu.

• Originál článku lze nalézt v Prostějovském večerníku číslo 3/2012 ze dne 16. ledna 2012
  www.vecernikpv.cz