Rozhodčí! Nestačí!

Kuželkáři jí znají především jako jednu z opor přerovského A týmu žen. Letos však také zazářila na mezinárodní kuželkářské scéně vzhledem k svému věku v trochu netradiční roli – jako jediná žena v červených rozhodcovských košilích na seniorském MS v Sarajevu. Následující řádky budou o Janě Holubové.

Takže jak se vlastně holka ze Vsetína stala rozhodčí obdivovanou napříč kuželkářským světem, a kterou se dokonce snažila Nada Savič zlanařit do slovinského nároďáku (že prý by zapadla jak hrou, tak vizáží – pozn. red.)?
Zcela jednoduše. Velký podíl na tom má moje maminka, díky které jsem už od období batolete vytírala šatny a hlediště moravských kuželen. Zanechalo to na mě takové následky, že jsem musela i přes několikaleté pokusy stát se světovou jedničkou v tenise, klavírní virtuoskou nebo baletkou v národní opeře dát přednost tomuto skvělému sportu. (smích) Nejprve jsem začala „pískat“ z prostého důvodu, a to nedostatku rozhodčích na Vsetíně. Postupem času přišla možnost sbírat zkušenosti z první ligy v Přerově a dvou mistrovství republiky. Zalíbil se mi fakt, že se můžu kuželkám věnovat i z jiné strany než jako hráčka. Pak přišla výzva zvýšit si kvalifikaci na mezinárodní úroveň absolvováním školení a zkoušek v Mnichově loni v květnu, tak jsem neváhala.

Bylo to z Tvojí vlastní iniciativy nebo zasáhla nějaká vyšší moc, např. maminka?
První impuls byl samozřejmě z její strany. Takže opět dík, mami! A znáš to, kdo umí, ten hraje, kdo neumí, ten píská.

Mezi fandy sportu je obecně role sudího odsuzována. Ani tohle Tě nezastavilo?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Někdo to řídit přece musí, tak proč ne zrovna já? (smích)

U nás v republice jsou mezinárodní sudí spíše symbolem jakýchsi „vyžírek“, které bydlí v luxusním hotelu s plnou penzí a berou milióny na dietách a jednotlivé svazy musí kvůli tomu platit nehorázné startovné. Jaká je skutečná finanční realita?
To sis trošku spletl sport, ne? (smích) Pořád se bavíme o kuželkách, že? V první řadě bych chtěla zdůraznit, že takové mistrovství světa je pro rozhodčí docela fyzicky náročné. Na odpočinek nezbývá čas. Takže dle mého názoru je následná almužna vydřená a zcela zasloužená. Kdyby to nebyla moje srdeční záležitost, tak bych se na MS nikdy nepodívala.

Mohla bys čtenářům popsat běžný den sudího?
V Sarajevu se vstávalo za úsvitu. Se zalepenýma očima jsme do sebe v 6 hodin naházeli vaječnici, která nás bohužel doprovázela po všechna další rána. Od 7 hodin jsme kontrolovali dráhy a náležitosti družstev, a pokud zrovna bylo vše zaplacené, tak v 8 hodin začala čtrnáctihodinová náročná šichta, plná soustředění a ostražitosti s obavami nepřehlédnout podstatné věci. V pozdních večerních hodinách jsem se tak s prázdným zásobníkem sil dobelhala na hotel dočerpat energii.

Jak Tě vlastně ostřílení sudí, jakým je třeba Mitja Hudovernik, začlenili do svých řad?
Musím říci, že to předčilo mé očekávání. Přece jen šestadvacetiletá rozhodčí je, pokud vím, v mezinárodních vodách výjimka. Tak bych čekala, že ze strany kolegů budu spíše díky svému věku podceňována. Avšak během pár dnů mě přijali za rovnocennou kolegyni. Jak už jsi zmínil, tak poděkovat musím především Mitjovi, který mě provázel celým mistrovstvím, obohacoval svými zkušenostmi a povzbuzoval neutichající dobrou náladou.

Nepřijdeš si mezi nimi jako růže v trní?
Ani ne. To spíše posoudí jiní. Ale i některé růže mají pořádné trny. (smích)

Pamatuješ si, komu jsi udělila svojí první žlutou na MS a za co to bylo?
Při tom kvantu rozdaných karet si přesně nevzpomínám. Udílení žlutých karet byla kapitola sama o sobě, která mě hodně překvapila. Myslím si, že některé situace byly posuzovány velmi přísně, nehledě na množství žlutých karet udělených trenérům. Na druhou stranu se pak zase zlepšila disciplinovanost některých „horkokrevných“ hráčů. (smích)

Jak by měl dle Tebe vypadat ideální rozhodčí, popř. jak by měl řídit zápas? Sekat to nekompromisně od začátku nebo být spíše neviditelný a nevidoucí?
Vzhledem k tomu, že mám mnoholeté zkušenosti jako hráčka, tak vím, jak je někdy obtížné udržet koncentraci, když vám do hry neustále někdo zasahuje. Rozhodčí by měl v první řadě zajistit plynulý průběh utkání, zbytečně hru nepřerušovat, zároveň být objektivní, nezaujatý a ve sporných případech zachovat chladnou hlavu – hlavně když vám za zády sedí a napovídá dalších x párů očí, které vidí vždy více než vy. (smích)

Překvapilo Tě na MS něco? (doping, atmosféra atd…)
Co mě asi nejvíce zklamalo, byla návštěvnost. Vím, že některé zápasy nebyly zase tak pro oko atraktivní. Ale když řídíte zápas, v hledišti sedí zbytek unavených družstev a kolem projde pouze uklízečka, tak by snad ani nikdo neřekl, že se jedná o mistrovství světa.

Když sis sama na vlastní kůži vyzkoušela, jakou dřinu 10 dní na MS představuje, šla bys do toho znovu?
Kdybys mi tuto otázku položil po pár prvních dnech mistrovství, tak bych ti s největší pravděpodobností odpověděla, že už nikdy. Fungovat 10 dní od rána do večera a být pořád „svěží“, usměvavá a perfektně připravená je docela jak fyzicky, tak psychicky náročné. Ale když pak zažiješ utkání našich kluků s Makedonií, Hančino excelentní představení anebo mužské finále Srbska s Maďarskem s pokořením neustále ohrožované sedmistovky, tak změníš názor.