Střípky z Tallinu
Ve volném dni pár řádek o soutěži, která se nikdy nehrála severněji.
Na historii bohatý Tallin je z Jihlavy vzdálen 1660 km, což představuje přes 20 hodin čisté jízdy. Pod tuto hranici se prakticky nelze vtěsnat, neboť douproudová silnice, na které se dá jet přijatelných 120 km/hod. končí 50 km za Varšavou, tedy zhruba ve třetině cesty. Dále následuje sice široká a bezpečná silnice I. třídy, avšak tuto jedinou spojnici Západu s Pobaltím využívá značné množství nákladních tahačů. Ty sice „mažou“, co to dá, ale na osobní auto na tomto druhu komunikace je to stále málo, a tak nezbývá než předjíždět, předjíždět, předjíždět… Což je velice obtížné, protože co jednou dojede do Tallinu nebo Rigy, musí zase nazpět… Koho baví řízení a cestování všeobecně, měl by rozhodně někdy vyzkoušet! Připočte-li se k tomu ještě prudký boční vítr a sníh z polí mezi Rigou a Tallinem, má zapálený fanda o zábavu postaráno…
Jakmile však dorazíte do starodávného přístavu, obavu z cesty velice rychle rozptýlí jeho krásy. Tallin je podobně jako řada dalších evropských měst tvořen malebným historickým jádrem, na které navazují moderní čtvrti. Na rozdíl od Prahy zde neřeší, co kde mohou postavit a tak je panorama starého města „doplněno“ spoustou moderních výškových budov. Pohled na moře pak připomíná spíše průměrné pole v Polsku, neboť přístav je až na pár výjimek zamrzlý. V ulicích mají kromě tuhé zimy také semafory pro chodce, které odpočítávají, za jak dlouho dojde ke změně barvy. K vidění jsou také kloubové trolejbusy Škoda, které znají například Plzeňáci. Vozový park se zde dělí hlavně dle hřebíků v pneumatikách na ty, co nemají a na ty, co při jízdě šustí. Kupodivu i v únoru je to pade na pade. I přesto jsme za ceou dobu pobytu nepotkali bouračku nebo ťuklé auto, možná i proto, že řidiči zde jezdí velice opatrně a ohleduplně.
Samotná kuželna je umístěna do staré tovární haly. Kromě 8 segmentových drah je v komplexu i bowling a hala na badminton. Náhozovky mají netradičně černou barvu a zbytek rozběžiště je z červené gumy. Pořadatelé před SP namontovali nové syndury s kuličkami a nakoupili nové koule Aramith tmavě modré a žluté barvy. Hlavní rozhodčí kuželnu promeřil a zkonstatoval, že na ní lze uznat dosažení světového rekordu. Výsledky juniorů zatím tuto variantu vylučují, uvidíme co předvede zítra v 12.30 Vili Zavarko… Zdá se, že to padá dobře, ovšem hra se drží těžko. V hale je nezvykle chladno, takže třeba někteří Chorvaté fandí v zimních bundách. Velice osvěžující změna oproti MS, které se hrají za tropických třicítek.
Los byl milostiv ke Kamče, která dostala pro první kolo hratelnou Rakušanku Doris Frank a v případě postupu jí čeká lepší z dvojice Gievská – Ots. Kamča je sice od pondělí na antibiotikách, ale doping to není a my můžeme jen doufat, že jí nemoc léčená 30hodinovým výletem k Baltu nebude při jejím premiérovém startu za reprezentaci nikterak omezovat. Já měl při losu spíše smůlu. Zbývala 3 volná místa a soupeři Estonec, Dán a Maďar. Estonská rozhodčí nakonec přisoudila Dána Italovi, ale pořád zde byla šance získat Estonce… Nakonec ho však dostal Slovák Ivan Čech a já budu muset opět přivonět k čabajce. Kdyby to vyšlo, přijde na řadu „kamarád“ Míry Jelínka z Ritzingu – Mario Mušanič…
Závěrem nezbývá než pozvat fandy k monitorům na zítra 10:00, pokusíme se zajistit onlajnek Kamči. A ve 12:30 by se každý mohl chytit palců, talismanů, klik. Červeno-bílo-zelené woodoo panenky jsou povoleny, speciální odměna je vypsána na majitele domácích hlodavců. Zkrátka bude potřeba vše a aby to stačilo…
