Medailí jsem svazu jenom přidělal starosti, směje se stříbrný jihlavský kuželkář Kotyza

Další rozhovor s českým reprezentantem, tentokrát pro Jihlavský deník. Zveřejnění článku je s laskavým souhlasem autora Karla Líbala.

Vicemistr světa. V rakouském Ritzingu vybojoval stříbrnou medaili v soutěži jednotlivců a tento hrdý titul jihlavský kuželkář Jan Kotyza. Zkušený reprezentant, který byl od roku 2003 na každém světovém šampionátu svého sportu, ztroskotal letos až ve finále.

O jeho úspěchu Deník informoval, na delší povídání jsme ale museli chvíli ladit čas. Jan Kotyza sice hájí barvy jihlavského KK PSJ, ale k zastižení ve městě není. „Rozhovor? Klidně. Kde se v Praze sejdeme,“ směje se do telefonu. Když se vhodná chvilka najde, přijde na místo určení naprosto přesně. O první otázku je tím také postaráno.

Jak se dačický rodák sportující za Jihlavu ocitne v Praze?
Já jsem ještě stále student. Vystudoval jsem VŠCHT a nyní dělám postgraduál na Akademii věd. Letos mě čeká poslední rok.

Jak to máte s tréninkem? Nepředpokládám, že byste dojížděl házet do Jihlavy?
Kuželky se trénují, pokud možno, dvakrát týdně. Ale tím, že jsem v Praze, tak se většinou dostanu k házení tak jednou za týden. Navíc v pražském klubu, kam chodím, je dost nával, takže je to složitější.

Ale jak hovoří stříbrná medaile ze šampionátu, i to vám stačí k úspěchu na mezinárodním kolbišti.
To byla dobrá story při finále. Můj soupeř Zavarko se mě ptal, jak často házím. Když jsem odpověděl, že si jdu hodit tak jednou za týden, tak na mě koukal jako na blázna: To myslíš vážně?, ptal se.

Vaši soupeři v Rakousku byli profesionálové?
Třeba právě ten Srb profíkem je. Vyniká prakticky už od dorostu, je hodně dobrej, takže v klubu má profesionální smlouvu. Jinak kuželky celkově nejsou až tak profesionálním sportem. Řekl bych, že na světě je tak čtyřicet, maximálně padesát hráčů, kteří si vydělají dost peněz na to, aby nemuseli dělat nic jiného.

Kolik závodníků startovalo na mistrovství světa?
V hlavní soutěži je čtyřiašedesát kuželkářů a hraje se vyřazovací pavouk do finále. Do toho se hrají nějaké další disciplíny, tandemy, sprint, takže celkově nějakých sto třicet závodníků a závodnic.

Jak náročný byl šampionát fyzicky?
Je to hodně těžké. V pěti dnech jsem odházel šest sto dvacítek. Takže nějakých sedm set dvacet hodů jenom v hlavní soutěži. Porce je to ohromná, protože jsme z ligy zvyklí hrát jednou týdně sto dvacítku.

Jak se vůbec můžete nominovat ke startu na MS?
Každá země má určenou kvótu podle své úspěšnosti. Na minulém šampionátu jsme jako svaz skončili čtvrtí, takže jsme měli míst dost – pět mužů a čtyři ženy. Pak záleží na reprezentačních trenérech, kteří nominují konkrétní kuželkáře. V rámci reprezentace jsou různé kontrolní srazy, vybírá se podle ligy, republikového mistrovství a podobně.

Z mistrovství přivezli čeští kuželkáři tři medaile, mě zaujalo, že jedna z nich byla za sprint. Jak se liší sprint od „klasických“ kuželek?
Normálně se hraje na čtyřech dráhách po třiceti hodech. Sprint se hraje na dvou dráhách, na každé se hraje deset hodů do plných a deset dorážek. A sprint je specifický ještě v tom, že se musí vyhrát 2:0. Takže když je po dvou drahách stav 1:1, hází se jenom jeden hod do plných a kdo hodí víc, má bod. Je-li i tady remíza, tak se hází tři hody do plných a z toho už vznikne postupující.

Vy jste ve čtvrtfinále i v semifinále postoupil velmi těsně, ve finále vás však soupeř porazil poměrně jasně. Chyběly vám už v posledním duely fyzické síly?
Paradoxně bych řekl, že ve finále mě nohy bolely nejméně ze všech důležitých zápasů. Možná to bylo dané i tím, že už jsem měl obrazně řečeno splněno a spadla ze mě nervozita. Také mi možná pomohl i program, protože jsem hrál před finále už dopolední semifinále a byl jsem rozhýbaný. Ve finále mi trošičku vysadila hlava a nebyl jsem schopen zahrát tak dobře, jak jsem potřeboval. Roli sehrál i fakt, že Srbovi padlo celkem všechno, měl prostě svůj den. To není výmluva, to tak prostě je.

Jak moc je důležitá hlava u kuželek?
Na téhle úrovni už trefit kuželku umí každý, techniku také mají všichni na stejné úrovni. Ale jde o to, jak se člověk vyspí a je schopen v daný moment odevzdat, co v něm je. Pohyb je prostě naučený, jako třeba u šipkařů. Nejdůležitější ze všeho je proto koncentrace na výkon.

Co vás na kuželkách baví? Je to individuální sport, z laického pohledu možná až příliš jednotvárný.
Určitě jsou kuželky jednotvárnější, než třeba kolektivní sporty. Zase na druhou stranu, já nedokážu pochopit, jak někdo může plavat. Tam je trénink naprosto jednotvárný. My můžeme alespoň různě měnit způsoby hry, hrát na dorážky a podobně. Zápasy hrajeme v šesti lidech, takže také máme příležitost zafandit kolegům, jsme pořád s partou.

V Jihlavě jsou nyní kuželky docela úspěšné, což může souviset s právě zmíněnou partou. Je to tak?
Je to dané tím, že v roce 1996 v Jihlavě vznikla kvalitní čtyřdráha. Předtím se zde hrály kuželky vyloženě na okresní úrovni. Tehdejší šéf klubu pan Tomanec se snažil dostat ke kuželkám i mladé lidi. A takovou náhodou jsme se sešli s Robinem Parkanem a s bratry Partlovými a začali jsme hrát za dorost. Dařilo se nám, postoupili jsme z kraje až do ligy, kterou jsme hned vyhráli. To samé se nám pak podařilo i v chlapech. Postoupili jsme z okresu až do druhé ligy, a po třech letech i do té první. Povedlo se nám to, co v kuželkách asi nemá obdoby. Jsme klub, který do deseti let po vzniku hrál nejvyšší soutěž s tím, že si ji vybojoval sám. S klukama jsme opravdoví kamarádi, baví nás nejen sport, ale sedli jsme si i lidsky. I to je ohromně důležité.

Liga už je v běhu, co vás čeká v nejbližší době na mezinárodní scéně?
Chystám se na start na Světovém poháru v Tallinnu. Otázkou je zatím otázka financí, na jejichž získání usilovně pracuji. Mám předběžné přísliby pomoci, takže snad to vyjde.

Světový pohár je jednorázová záležitost nebo je to série turnajů?
Ne, je to jeden turnaj, na kterém je ještě větší konkurence, než na MS, protože se jej účastní užší špička. Je to prestižní turnaj, kterého bych se rád zúčastnil, bohužel svaz na tom nyní není dobře finančně a ani naše úspěchy na mistrovství světa tomu paradoxně nepřispěly.

Prosím?
Na mistrovství světa je to tak, že za každý start, tedy za každé kolo a každého účastníka, se platí poplatek 70 euro. A nám se podařilo třikrát dojít do finále, to je třikrát po šesti kolech. A i ostatní se dostali v pavouku docela vysoko. Takže se svazu naše medaile dost prodražily. Ale povídání o mezinárodní federaci by vydalo na další rozhovor.

Tak pojďme závěrem zbilancovat vaši dosavadní kariéru. Jste mistr republiky v jednotlivcích i s klubem, vyhrál jste národní pohár, nyní jste především vicemistr světa. Na co se zaměříte ve svém sportu nyní? Jaké máte další ambice?
Ještě jsem o tom nepřemýšlel, ale jak to vyjmenováváte, tak je pravda, že se budu muset nad tím zamyslet. (směje se) Ještě stále mám prostor pro jeden krůček výš. Ale vážně. Já nejsem člověk, který dělá sport pro trofeje. Mě v první řadě sport baví, je to náplň mého volného času. To, že přijde občas nějaká medaile, je jenom ocenění navíc a potvrzení toho, že to dělám o trochu lépe, než ostatní..

Autor: Karel Líbal
Zdroj: denik.cz

• Originál článku naleznete v Jihlavském deníku ze dne 10. listopadu 2010 a také v elektronické podobě na této adrese