Kroměříž – Apatin – Kroměříž 2009

Úterý 00:30 zazněl pokyn – nasedat, odjezd! Kolona dvou aut se vydává na cestu, kupujeme SK a HUN dálniční známky, cesta v pohodě kromě srbské hranice – odvykli jsme si kontrolám na hranicích…

V Apatinu jsme po deváté hodině, sportovně-rekreační a lázeňské středisko působí příjemně. Ubytování na standardní úrovni a jak posléze zjišťujeme strava pestrá a dobrá. Následuje rychlé kouknutí na kuželnu – paráda! Snad jen menší hlediště na takovou akci, ale postupně jsme zvládly střídání hráček i židlí s kolegyněmi z Blanska. V podvečer odjíždíme do města (cca 4 km) na slavnostní zahájení, kolonu vozidel uzavírá dlouhý bílý Hummer… Následně zjišťujeme, že má pražskou SPZ. Průjezd vozidel koriguje policie a projíždíme na červenou bez ztráty bodů. Před místní školou se nás snaží krojované hostesky roztřídit podle zemí a klubů a následuje dlouhý pochod chodbami do velké tělocvičny. Začínají proslovy, vztyčení vlajky a hymny. V krátkém kulturním programu vystupují apatinské děti – aerobik, tanec, zpěv. Vracíme se, večeříme a rychle spát – ráno to vypukne.

Kotel, jinak to nazvat nelze, v hledišti plno, namačkáno, vydýcháno, není slyšet vlastního slova. Každý klub přispěje něčím – skandované popěvky, potlesk, řehtačky, bubínky a originální Dačice s trumpetou a třeba melodií „Škoda lásky“ – zpívali ji všichni ve svém rodném jazyce. Maďarky přispěly rovněž něčím novým – plastové láhve jako paličky, rohy stolů jako buben a bubnují. Ale i české: „ty náš malej prcku, hoď tam jednu hrcku“ bylo slyšet. Kdo chce trochu klidu, vyjde na galerii. Shora vidí krásně na hráče na desce, vidí kroky, odhoz, ale když chce vidět, co spadne, musí kvůli nízkým stropům kouknout na jednu ze dvou velkých obrazovek, kam se přenáší pohled na kříž.

První hrací den odehrálo kvalifikaci 104 hráčů a hráček, druhý den 96, třetí den 40. Hráči jsou včas přichystáni na hru, technika funguje – téměř. Jediná vada na kráse – velmi časté zamotání kuželek, mnohdy co 3–5 hodů se hra zastavuje, někdy je rozdíl mezi současně hrajícími čtveřicemi až 15 hodů a čeká se. Nabíráme zpoždění – místo 21:30 končíme o dvě hodiny později, a protože ve sprchách zbývá už jen skoro studená voda, dopřály jsme si na závěr dne koupel v termálním bazénku.

Druhý hrací den – atmosféra se zahušťuje, nervozita stoupá, neustále se sčítají kuželky. Mnozí si pro jistotu vedou své tabulky, protože sympatický hlavní rozhodčí akredituje hráče, kontroluje dresy a startovní čísla a ještě sčítá výsledky drah (tiskárny nejedou) a pak je předává středisku k tisku. Někdy to trvá dost dlouho.

Pro zpestření programu je večer zorganizován turnaj trenérů – 60 HS, zúčastní se jej i tři čeští zástupci, nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál, nikdo nezklamal.

KK Kroměříž má hru za sebou, už ví, že nepostoupí, ale deváté místo z 19 je pro nováčka takového turnaje určitě výborným výsledkem. A tak fandíme v semifinále ženám z Blanska, hrají celou soutěž vyrovnaně a pečetí celkové vítězství i nejlepším ženským výkonem Zuzky Musilové – 629!

Odjíždí Slavoj a Dačice, zamáváme a popřejeme šťastnou cestu. Chystáme se na závěrečnou slavnostní večeři. Ouha, opět zpoždění, místo v 19:00 dostáváme polévku skoro o půlnoci.

Nač budeme vzpomínat? Na zvláštní městečko s hlavní třídou – několik zahraničních bank, pár butiků, stánky s novinami, jeden obchodní dům, hodně volně pobíhajících psů, hodně zničených, vybydlených prázdných domů, přístav, chrám, tržnice a zvláštní „ozdoby“ – plechové sochy jakoby rezavé nebo třeba vysloužilý vojenský vrtulník vystavený i s vojenskými mapami u sportovního komplexu, prohlídka zdarma – prostě jiný kraj, jiný mrav.

Odjíždíme v sobotu ráno, opět zastávka na hranicích, tentokrát nestačí pasy, následuje prohlídka tří zavazadel a kontrola motoru. Bez ztráty kytičky a bodů jsme se ve zdraví vrátili domů.
Pro všechny z KK Kroměříž bylo určitě velkou zkušeností zúčastnit se takového turnaje. Vynikající výkony, prostředí a atmosféra neměly chybu. Doufejme, že budeme mít ještě možnost zúročit nabyté zkušenosti na dalších soutěžích.