Světový pohár očima Jihlavy

Potřetí v řadě odjíždělo družstvo Jihlavy bojovat ve světových pohárech. Po předchozích dvou vítězstvích v domácím Poháru a účasti na Poháru NBC, čekal mladý tým Jihlavy turnaj nejprestižnější, Světový pohár.

Naděje na úspěch byly po prostudování soupeřů minimální, ale při výkonech na hranici našeho maxima jsme předpokládali výsledek nejlépe okolo 9. místa. Šance na úspěch komplikoval i fakt, že zraněného Standu Partla musel nahradit mladý junior Tomáš Valík, zatím hráč bez ligových a mezinárodních zkušeností. Naše sestava měla být spíše ofenzivní. Na začátku postavit to papírově silnější, s tím že by se zbytek týmu měl udržet na případné úspěšné vlně.

Prvním naším hráčem byl Dan Braun, který jako první okusil místní kuželnu. Hned úvod naznačil, že kuželna na místním FTC není rozhodně žádný sypák a šestistovka nebude nic jednoduchého. Dan zahrál to, na co reálně má, poctivou hrou bez větších chyb docílil 534 kuželek. Naděje na lepší výsledek měli vnést do našeho snažení Robin Parkan a Jan Kotyza. Výkon obou hráčů byl bez nervozity, plný odhodlání a s cílem překonat hranici šesti set kuželek, kterou před nimi nezdolal ani Vilmoš Zavarko, ale bohužel oba zahráli ještě méně než on, když porazili 588 a 582 kuželek. Po prvním dnu tak nebyly naše vyhlídky příliš optimistické.

Ve čtvrtek ráno nastoupil Tomáš Valík a ve své velké premiéře rozhodně nezklamal. Předvedl 533 kuželek, když po nervózní první šedesátce porazil v druhé půli 291 kuželek. Jako páté se zapojilo mladší z dvojčat Partlových. Jirka hrál soustředěně a kvalitně, i když vedle velmi hlučně a impulzivně hrajících jižanů to byl často problém. Jirka předvedl jeden ze svých top výkonů a porazil 580 kuželek. Na závěr šly naše zkušenosti v podobě Martina Švorby. Martin už se pral spíše o kosmetickou podobu našeho výsledku, ale i o svůj výsledek. Předvedl soustředěnou, trpělivou hru doplněnou velmi kvalitním pádem po zakopnutí na poslední dráze, ale i tak z toho nebylo více než 556 kuželek. Při pohledu na výsledkovou listinu, nám veselo není.

Musíme ale konstatovat, že pořadí je ale v porovnání s ostatními týmy spravedlivé a asi i zasloužené. Zajímavé také je, že s ostatními držíme krok v plných i v chybách, ale obrovská ztráta je v dorážce. Naši hru jsme hodnotili určitě jako nadprůměrnou, která by nám v domácí lize stačila k poražení většiny soupeřů. Tím je ještě více patrné, jaký je obrovský rozdíl v kvalitě mezi špičkou české ligy a nejlepšími týmy v ostatních zemích. Družstvo, které nemá posbírané nejlepší hráče z domácí ligy nebo nakoupené skvělé hráče ze zahraničí, nemůže v takovéto soutěži vůbec uspět.

Po zhlédnutí dvou semifinálových utkání Zerbst–Bělehrad a Szeged–St. Pölten jsme konstatovali, že by v tomto souboji měl velké problémy uspět i český národní tým. Skutečně nádherná podívána, kdy jen s úžasem koukáte, jak se dají také kuželky hrát. V hledišti téměř nepřestáváte tleskat a nevěřícně vrtět hlavou, jak je to všechno možné. Kolikrát vám přijde, že si hráči do plných jen zkoušejí dráhu a hledají ulici, aby pak skoro všichni prvním hodem v dorážce porazili 9 nebo aspoň 8. Celá dorážka a hlavně maximálně poctivé a soustředěné otvírky jsou pastvou pro oči a zejména temperamentnější hráči nemají strach dát průchod svým emocím po každém podařeném hodu, což v domácí soutěži taky nikdy nevidíme. To, co platilo pro začátek dorážky, platí i pro konec. Kdo ze špičkových hráčů neporazí předposlední hodem hodovku, je evidentně svým počínáním zklamán, ale stále pokračuje soustředěně v další hře. I tak by se dalo v krátkosti popsat to, jako vypadají kuželky ve světovém podání na rozdíl od naší ligy.