MS: Rakousko vs. Česká republika (muži)

Mužstvo české reprezentace remizovalo ve vyrovnaném utkání s Rakouskem 4:4.

Sice se zpožděním, ale přidám pár dojmů a faktů ze včerejšího dne. Jelikož se hrálo až odpoledne, začátek dne proběhl zhruba stejně, jako pátek. Po snídani byly na programu procházky, odpočinek a pár nadšenců dokonce odjelo sledovat dopolední boje mužů. Vojenským slangem se dá říct, že se po dobu mé služby nic zvláštního nestalo. Pokud tedy opomenu 50ti minutový skluz hned od počátku dne, který vytvořila blíže nespecifikovaná závada na zařízení fimy Spellmann–Funk. My ovšem na halu museli dle řádného harmonogramu kvůli prezenci u rozhodčích. Ta se také neobešla bez problémů. Duo prostředníků Jirouš – Kotyza totiž podcenilo pozornost sudího, který kontrolu dresů pojal opravdu pečlivě a odeslal zmíněné hříšníky s nepředpisovými ponožkami okamžitě zpět do šaten.

Hlediště se pomalu plnilo našimi fanoušky, protože již zmíněnou výpravu Slavoje doplnili také „Vyškovskéééé borcí“ v čele se Zuzkou Pěchovou, a utkání tak slibovalo pěknou podívanou s výbornou zvukovou kulisou. Nástup – „Holz“ – „Zdar“ – a jde se na to!

Hned od začátku všichni šlapou, co to dá, jen Radek se nemůže dostat do ulice. Nakonec Viki prohrává první dráhu o jednu a Thomas vytváří super dráhou 172 náskok přes 30 kuželek. Takže na rozjezd docela studená sprcha! Druhou dráhu ovšem vypadl z tempa Filip a Viki mu hned naložil 30 do hrbu. Radek se chytil a hezkou dráhou přidal dalších 10 klacků. Na další dráze pak dokonce 171 a opět Thomase přehrává rozdílem třídy, o 2! 3. dráha byla osudová hlavně pro Vikiho. Do plných si vytořil dobrý náskok 16 kolků, ale dorážka mu lehce nevyšla a Filip díky několika hodovým nakonec dráhu vyhrává o 3 kuželky. Na poslední dráze si Filip udržel lauf a nedal Vikimu šanci, když opět rozhodlo více hodovek v dorážce. Ten sice poráží více, ale prohrává 1:3 na dráhy. Radek zahrál slušnou poslední, ale na vítězné vlně Filipa se svezl i Thomas a z vyrovnaného průběhu celé rundy bylo najednou 0:2 o cca 40 mínus.

Situace nebyla růžová, ale zdaleka né beznadějná. Rakušané si vyplácli nejlepší na začátek, a tak jsme v ruce drželi při vyrovnanosti našich zbylých hráčů více trumfů my. Michal začal, vlastně i pokračoval a dá se říci také skončil bombasticky. Jelikož jsem byl vedle na dráze, tak přesně nevím, jak, čím a nebo kudy tohle numero udělal, kadopádně v šatně mi po zápase řekl, že si zahrál s chutí a ještě ho to trochu škubalo, což je dobře, proti Maďarům jako když najdeš… Co se týče mého zápasu, jako na houpačce. V plných jsem Lukase přehrával, ale dorážka mi věru nešla...A když už to vypadalo, že budu brát body za dráhy, vyseknul jsem prostředek a už nepřelezl. Takže jsme opět tahali za kratší konec a vše záviselo na konečnících.

Mira Jelínek začal dobře, ale to co nahrál zase ztratil Roman, který se celou hru hledal a nebýt 2 hodovek ke konci dorážky, mohlo být po náskoku. 2. čtvrtina byla od všech zůčastněných spíše oddychová a nic neřešila. Roman ani na 141 soupeře nedokázal uhrát dráhu a Míra přišel o náskok až v posledních hodech. Vše si vynahradil hned další třicítku a získal náskok 27 kuželek před poslední drahou. Roman konečně zabral a stáhl náskok soupeře na 9 klacků. V tuto chvíli jsme ještě doufali ve vítezství 5:3. Záhy se ovšem naše situace otočila o 180 stupňů. Roman sice hrál výbornou hru, ale soupeř už si vedení nechtěl nechat vzít a držel se ho, jako vyhladovělý kojenec flašky se sunarem, takže potřebný bod na výhru v nedohlednu. Po pár hodech Mirka začalo být horko i těm, kteří se již vnitřně smířili s plichtou. Míra si totiž s osmičkou nepotykal a soupeř této situace náležitě využíval. Před poslední dorážkou tak Míra vedl už jen o 7 a Rakušani byli v extázi.

V dorážce Míra zpřesnil a soupeř už přestal stahovat. Jenže Reinhard pak 29. hodem po sérii slabších otvírek vykouzlil hrcku a Míra vedle 28. otevřel lavor, čímž přichází o poslední náskok a celý zápas se tak bude rozhodovat na této těžké figuře, kterou musí dorazit, jinak prohrajeme. Viki odchází z hlediště s tím, že na to nemá nervy a já si s křečí ve tváři půjčuji resuscitátor od místního důchodce, který danou situaci s klidem prospal. Během jednoho hodu se nám doslova zhroutila půda pod nohama, neboť hlavní tribuna nevydržela explozi nadšení rakouské výpravy. Do této vřavy podobající se středověké bitvě se Mirek rozbíhá s ledovým klidem ve tváři. Pokládá kouli a vytahuje ruku jak nejdále dokáže. Halou se rozhostilo ticho a zhruba 60 párů očí sleduje růžovou kouli s fialovým nádechem, kterak míří líznouti krále zprava. Ta opravdu dojede na kříž ve správném směru a levý lavor se poroučí k zemi. Rakušani se drží za hlavy a tribunou otřásá další, tentokráte česká vlna štěstí. Mira pak ještě asi 5 vteřin před koncem časového limitu získává důležité kuželky hodem do plných a všichni pomalu začínají přemýšlet, co určuje pořadí v tabulce při rovnosti zápasových bodů.